110 C 347/2020-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 23. 7. 2020 domáhala po žalované úhrady 14 100 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 5. 2016 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 4. 2016 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne 20. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 7 400 Kč, tj. 17 400 Kč, vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 300 Kč do 29. 4. 2016. Žalovaná uhradila 3 300 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částku. K nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 20. 3. 2015 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 20. 3. 2015 částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 7 400 Kč, celkem 17 400 Kč, vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do 29. 4. 2016. 4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 3 300 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dne 20. 3. 2015, ze které vyplynulo, že žalovaná nebyla zaměstnaná, pobírala rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně, přičemž byl vzat v úvahu příjem přítele 19 972 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájemné hradila žalovaná 7 600 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti představovaly 9 000 Kč měsíčně, splácela půjčku ve výši 23 745 Kč a měla výdaje na telefon 400 Kč, celkem výdaje představovaly 20 748 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 6 824 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná k ověření uvedených údajů předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu přítele, nájemní smlouvu a oznámení o přiznání rodičovského příspěvku. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela částku ve výši 10 000 Kč. Uhradila 3 300 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 6 700 Kč (10 000 – 3 300) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 7. 5. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 10. 5. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 15. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 9. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.