110 C 350/2020-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 15. 7. 2020 domáhala po žalované úhrady 16 354 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 12 000 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 17,35 % ročně z jistiny ve výši 12 000 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne 30. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 8 687 Kč, tj. 20 687 Kč, vrátit předchůdkyni v 18 měsíčních splátkách po 1 150 Kč do 30. 5. 2018. Žalovaná ničeho neuhradila. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částku. K nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 30. 11. 2016 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 30. 11. 2016 částku ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 8 687 Kč, celkem 20 687 Kč, vrátit předchůdkyni formou 18 měsíčních splátek po 1 150 Kč do 30. 5. 2018. 4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná ničeho neuhradila. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu nepředložila žádné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela částku ve výši 12 000 Kč. Neuhradila ničeho. [příjmení] 12 000 Kč byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 12. 3. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 19. 3. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 13. 3. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 20. 3. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 9. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Požadovaná částka ze strany žalobkyně tedy představovala 25 551,23 Kč a přiznaná částka představovala 12 846,90 Kč. Obě účastnice tedy byly úspěšné co do 50 %.