112 C 351/2021-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu 2. 7. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 46 338,6 Kč se zákonnými a smluvenými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 12. 12. 2016 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě bylo žalované umožněno čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce 49 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali její příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace, např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a taktéž nahlížejí do externích úvěrových registrů. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala částku 107 166 Kč a na úvěr uhradila toliko 99 196,40 Kč. Jelikož porušila závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně své oprávnění úvěr zesplatnit, a to ke dni 31. 3. 2021. Po zesplatnění žalovaná uhradila dalších 2 000 Kč. Dlužná částka tak činí 46 338,60 Kč a sestává z neuhrazené jistiny ve výši 44 508,60 Kč, dále z nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč vyčíslené v souladu s úvěrovými podmínkami pro případ prodlení žalované s úhradou splátek. Kromě toho žalobkyně požaduje smluvní úroky ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 1. 4. 2021 do dne podání žaloby 2. 7. 2021 ve výši 26,28 % ročně v kapitalizované výši 6 812,30 Kč a dále smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z nesplacené jistiny 44 508,60 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení a také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 15. dne následujícího po zesplatnění jistiny, poplatků a pokut, tj. od 15. 4. 2021 do dne sepsání žaloby ve výši 835,95 Kč a zákonný úrok z prodlení od 3. 7. 2021 do zaplacení, a to z celé dlužné částky 46 338,60 Kč (jistina, poplatky, pokuty). Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho dalšího, a to ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z úvěrové smlouvy Kreditní karta [příjmení] [jméno] [číslo] ze dne 12. 12. 2016 má soud za prokázáno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 49 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % ročně a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách 4 % z dlužné částky s tím, že úvěr bude čerpán z karty poskytnuté žalované. V úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí v družstevním bytě, je zaměstnána u [jméno] [příjmení] od [číslo], její měsíční příjem činí 12 000 Kč, má 1 vyživované děti. Žalovaná podpisem smlouvy souhlasila s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru z karty přímo ve prospěch osoby prodávající notebook HP na prodejní cenu 10 188 Kč s tím, že současně bylo ujednáno také, že žalob částka bude splácena v 11 splátkách po 1 019 Kč s úroky a celkem bude uhrazeno 11 209 Kč Smlouva obsahuje sankce jako důsledek nesplácení úvěru, a to náklady na vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. 4. Z výpisu čerpání splátek a úhrad úvěrové smlouvy [číslo] má soud za prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr dne 12. 12. 2016 v částce 10 188 Kč, dále čerpala dne 30. 8. 2017 částku 40 000 Kč převodem hotovosti na zde specifikovaný účet, dne 14. 9. 2017 částku 5 978 Kč také převodem na zde specifikovaný bankovní účet, dne 21. 9. 2017 bylo čerpáno 1 991,42 Kč, dne 30. 10. 2018 bylo čerpáno 22 000 Kč a dne 11. 11. 2019 12 000 Kč a dne 21. 7. 2020 10 000 Kč, dne 18. 11. 2020 7 000 Kč a dne 31. 3. 2021 6 052,2 Kč Celkem tak vyčerpala 107 166 Kč. Žalovaná za dobu od počátku smlouvy do zesplatnění ke dni 31. 3. 2021 uhradila v nepravidelných splátkách částku 97 196,40 Kč, po zesplatnění dne 26. 5. 2021 uhradila dalších 2 000 Kč, takže celkem bylo zaplaceno 99 196,40 Kč. Současně z tohoto přehledu vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalované neuhrazené náklady na vymáhání ve výši 200 Kč a 130 Kč, neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč a dále je zde vyčíslen požadovaný obchodní úrok a úrok z prodlení. 5. Výzvou ze dne 31. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k splacení celého úvěru čerpaného dle smlouvy [číslo] to v částce 52 266,12 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet žalobkyně a tato výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 1. 4. 2021, jak má soud za prokázáno z poštovního podacího archu. Předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2021 zaslanou žalované doporučeně 23. 4. 2021 (dle poštovního podacího archu) vyzývala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 53 061,11 Kč. 6. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr do výše uvěrového rámce 49 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně ve sjednaných splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaná vyčerpala úvěr v částce 107 166 Kč a uhradila na něj 99 196,40 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak tato skutečnost dle názoru soudu prokázána nebyla. Ve smlouvě o úvěru jsou toliko údaje o zaměstnavateli žalované a výši jejího příjmu, avšak tento nebyl nijak doložen potřebnými listinami. Stejně tak nebylo prokázáno, že by se žalobkyně náležitě zabývala výdajovou stránkou žalované, zejména jejími výdaji na bydlení či na úhradu jejich jiných základních potřeb, včetně vyživovací povinnosti. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit o nutnosti předložit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, přičemž toto poučení soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje zásadně při jednání. Soud proto soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 107 166 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni již poskytla, tj. o částku 99 196,40. Soud proto žalobě vyhověl v částce 7 969,60 spolu s úroky z prodlení z této částky, na které má nárok podle ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021 v kapitalizované výši 142,30 Kč a od 3. 7. 2021 do zaplacení s ohledem na termín splatnosti dlužné částky uvedený v zesplatňujícím dopise, který byl žalované prokazatelně odeslán. V rozsahu úroků z prodlení za dobu od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021 v kapitalizované výši 693,65 Kč byla žaloba zamítnuta. Stejně tak ve zbývající části, tj. co do částky 38 369 Kč (neuhrazené poplatky za upomínky a smluvní pokuta) s úroky z prodlení, jakož i požadavek na obchodní úroky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě. 8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť