116 C 291/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23. 3. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen podat údaje pravdivé a úplné. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, což ztvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, s poslední splátkou 3. 5. 2018. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila za dobu trvání smluvního vztahu částku 7 200 Kč Poslední platbu uhradila 8. 9. 2017. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž datu. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Dlužná částka činí 10 200 Kč a představuje jistinu 7 855,28 Kč, úhrady za služby 2 344,72 Kč, kapitalizovaný úrok 2 976,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 053,48 Kč, dále do budoucna smluvní a zákonné úroky tak, jak je uvedeno shora. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána předžalobní výzvou. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla 23. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 7 400 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa žalované. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smluv a smluvních podmínek. Dne 22. 3. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené pobírá příjem 18 144 Kč a její další příjem je 11 000 Kč, výdaje na bydlení činí 10 800 Kč a ostatní výdaje 15 000 Kč. Předložila doklad o přiznání mateřské, složenky-příjmy, nájemní smlouvu, má tři nezaopatřené děti. V kartě je uvedena kontaktní adresa žalované. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 [právnická osoba], [IČO] postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele. Oznámení bylo žalované odesláno. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 18. 9. 2020, přičemž zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalované dne 4. 9. 2020. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. U jednání dne 21. 10. 2021 byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, která mu však poskytnuta nebyla s ohledem na skutečnost, že žalobkyni je známo z dosavadní praxe soudu, že uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného jsou opakovaně požadovány u jednání soudu. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o úvěru neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby 7 200 Kč a výše bezdůvodného obohacení pak činí částku 2 700 Kč. Zákonný úrok z prodlení pak byl přiznán od 19. 9. 2020, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.