116 C 399/2020-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž datu. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Credit [anonymizována dvě slova], [IČO] byla dne 3. 1. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] žalované poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni úrok ve výši 1 120 Kč (úroková sazba 23,72 %), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Zápůjčku měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, s poslední splátkou 12. 2. 2017. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas. Poslední splátku uhradila 19. 2. 2016. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila částku 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 12 920 Kč představující jistinu 8 000 Kč a dlužné úhrady 4 920 Kč, dále pak kapitalizovaný úrok 5 413,43 Kč (z dlužné jistiny ve výši 23,72 % ročně od 13. 2. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 824,67 Kč z dlužné jistiny v zákonné výši od 20. 2. 2017 do 6. 12. 2019. Do budoucna žalobkyně požaduje zákonný a smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, vycházela z jí uvedených údajů, zkoumala její osobní, rodinné a majetkové poměry, které si ověřila oproti dokladům. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se nedostavila, soud jednal v její nepřítomnosti. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou byla dne 3. 1. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 920 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 8 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne 3. 1. 2016 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že žije s rodiči, že pobírá státní podporu ve výši 5 422 Kč, další příjmy 5 100 Kč a přídavky na děti 1 810 Kč, výdaje domácnosti činí 8 000 Kč, splátky 1 000 Kč a telefon 200 Kč. Předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, doklad SIPO, výměr státní podpory. Prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020, a to žalobkyní. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. O úhradu dluhu byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 odeslanou na její korespondenční adresu dne 10. 5. 2020 s tím, že dluh má uhradit do 14. 5. 2020. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena dne 3. 1. 2016 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek po 240 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy ve výši 5 100 Kč jako další příjmy a částku 5 422 Kč jako sociální dávky a výdaje žalované ve výši 9 200 Kč. Za příjmy pak nelze považovat přídavky na děti, které jsou určeny k spotřebě dítěte. U jednání dne 27. 1. 2021 byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, která mu však poskytnuta nebyla s ohledem na skutečnost, že žalobkyni je známo z dosavadní praxe soudu, že uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované jsou opakovaně požadovány u jednání soudu. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 1 000 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 7 000 Kč, neboť žalovaná částku 1 000 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má ža