116 C 435/2020-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně poskytla na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 10. 5. 2019 a VOP žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4 716 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím návrhu žalovaného žalobkyni tak, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku odpovídající výši poskytnutého úvěru. Žalovaný zboží převzal. Žalovaný se zavázal splatit úvěr specifikovaný výše v 11 měsíčních splátkách, každou ve výši 494 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 6. 2019. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,00 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 26. 8. 2020. Dne 17. 4. 2020 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalovaného ve výši 1 588 Kč vzniklý z titulu čerpání peněžních prostředků způsobem specifikovaným výše se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek: jistina 919,85 Kč, úroky 22,15 Kč, pojistné 46 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky 600 Kč. Celková dlužná částka úvěru 1 588 Kč. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu. Znovu vyzvala žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020. Ke dni podání tohoto žalobního návrhu nebylo na úvěr uhrazeno ničeho. Žalovaná částka tak představuje rozdíl mezi dlužnou částkou úvěru a částkou uhrazenou po datu splatnosti na úvěr. Dlužná částka Úvěru ke dni jeho splatnosti 1 588 Kč. Po splatnosti nebylo na úvěr uhrazeno ničeho. Žalobkyně poskytla na základě písemné žádosti - návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 6. 2019 a VOP žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 9 999 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím návrhu žalovaného žalobkyní tak, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku odpovídající výši poskytnutého úvěru. Žalovaný zboží převzal. Žalovaný se zavázal splatit úvěr specifikovaný výše v 11 měsíčních splátkách, každou ve výši 1 048 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 7. 2019. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,00 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 26. 8. 2020. Dne 17. 5. 2020 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalovaného ve výši 1 588,54 Kč vzniklý z titulu čerpání peněžních prostředků způsobem specifikovaným výše se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni splatnosti dluhu tvoří součet následujících položek: jistina 1 459,30 Kč, úroky 31,24 Kč, pojistné 98 Kč. Celková dlužná částka úvěru 1 588,54 Kč. Dopisem ze dne 26. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění dluhu. Znovu jej vyzvala ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2020 Ke dni podání tohoto žalobního nebylo uhrazeno ničeho. Dlužná částka Úvěru ke dni jeho splatnosti 1 588,54 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil, soud jednal v jejich nepřítomnosti, když žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Mezi účastníky řízení byly uzavřeny smlouvy o úvěru, a to dne 10. 5. 2019, kdy byl poskytnut úvěr ve výši 4 716 Kč a dne 25. 6. 2019 kdy byl poskytnut úvěr ve výši 9 999 Kč. V prvé smlouvě jsou uvedeny příjmy žalovaného 19 000 Kč, celkové příjmy domácnosti 28 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, jedna vyživovací povinnost. Ve druhé smlouvě jsou vedeny příjmy žalovaného 18 401 Kč, celkové příjmy domácnosti 31 401 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, jedna vyživovací povinnost. O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní upomínkou ze dne 26. 8. 2020. Žalobkyně doložila přehled plateb. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z předložených smluv. 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřeny smlouvy o úvěru, na jejichž základě byl poskytnut úvěr ve výši 4 716 Kč a 9 999 Kč. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v žalobě neuvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. U jednání dne 25. 2. 2021 nemohlo být žalobkyni poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a prokázání takto doplněného tvrzení. Současně nemohla být žalovaná poučena dle § 118a odst. 2 o.s.ř. poučena pro případ jiného právního posouzení, tedy nároku z titulu bezdůvodného obohacení, aby tvrdila a prokázala kolik bylo celkem uhrazeno na poskytnutí úvěru. 5. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o úvěru neplatné ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatných smluv, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyně však v řízení netvrdila jaká výše úvěru byla žalovaným uhrazena a tudíž nelze zjistit výši bezdůvodného obohacení, když neúčastí u jednání se žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena o nedostatku tvrzení a prokázání tvrzených skutečností. S ohledem na shora uvedené, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.