117 C 386/2020-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 9. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 9 633 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 13. 8. 2012, dne 3. 10. 2012, dne 29. 10. 2012, dne 10. 4. 2013, dne 15. 4. 2013, dne 26. 6. 2013, dne 4. 7. 2014 a dne 21. 7. 2014 cestoval prostředkem hromadné dopravy provozovaným žalobkyní a neprokázal se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem stanovené hodnoty. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala za každou neoprávněnou jízdu dne 13. 8. 2012, dne 3. 10. 2012 a dne 29. 10. 2012 úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč a úhradu dlužného jízdného ve výši 15 Kč, dne 10. 4. 2013 a dne 15. 4. 2013 úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč a úhradu dlužného jízdného ve výši 16 Kč, dne 26. 6. 2013 úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a úhradu dlužného jízdného ve výši 16 Kč a dne 4. 7. 2014 a dne 21. 7. 2014 úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a úhradu dlužného jízdného ve výši 20 Kč. Dohodami, které byly na místě se žalovaným sepsány, žalovaný v obou případech uznal nárok žalobkyně. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení. 2. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 13. 8. 2012 cestoval žalovaný trolejbusovou linkou [číslo] dne 3. 10. 2012 autobusovou linkou [číslo] dne 29. 10. 2012 tramvajovou linkou [číslo] dne 10. 4. 2013 autobusovou linkou [číslo] dne 15. 4. 2013 a dne 26. 6. 2013 tramvajovou linkou [číslo] dne 4. 7. 2014 autobusovou linkou [číslo] dne 21. 7. 2014 tramvajovou linkou [číslo] v [obec] prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž žalobkyni vznikl nárok požadovat po žalovaném úhradu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému za každou jednotlivou jízdu. Na místě o tom byly sepsány dohody s cestujícím č. I [číslo] ze dne 13. 8. 2012, č. I [číslo] ze dne 3. 10. 2012, č. I [číslo] ze dne 29. 10. 2012, č. I [číslo] ze dne 10. 4. 2013, č. I [číslo] ze dne 15. 4. 2013, č. I [číslo] ze dne 26. 6. 2013, č. I [číslo] ze dne 4. 7. 2014 a č. I [číslo] ze dne 21. 7. 2014, kterými bylo žalovanému uloženo zaplatit celkem částku 9 633 Kč do 15 dnů od přepravních událostí a žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše jako svůj dluh. Výše přirážky je stanovena ve Smluvních přepravních podmínkách žalobkyně v případě neoprávněných jízd dne 13. 8. 2012, dne 3. 10. 2012, dne 29. 10. 2012, dne 10. 4. 2013 a dne 15. 4. 2013 částkou 1 000 Kč za každou neoprávněnou jízdu a v případě neoprávněných jízd dne 26. 6. 2013, dne 4. 7. 2014 a dne 21. 7. 2014 částkou 1 500 Kč za každou neoprávněnou jízdu. Cena jízdného byla stanovena ceníkem žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 14. 7. 2020, jenž byl žalovanému odeslán poštou téhož dne. 4. Skutkový stav soud právně posoudil v prvních šesti případech dle ust. § 558 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a v posledních dvou případech podle ust. § 2053 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, když žalovaný, který opakovaně porušil svou zákonnou povinnost, se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem (dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě a dle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách), a ve všech osmi případech uznal písemně své dluhy vůči žalobkyni za jízdy bez platného jízdního dokladu co do důvodu a výše. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné dle ceníku žalobkyně platného v době uskutečnění neoprávněné jízdy (v případě jízdy 13. 8. 2012, dne 3. 10. 2012 a dne 29. 10. 2012 ve výši 15 Kč, v případě jízdy dne 10. 4. 2013, dne 15. 4. 2013 a dne 26. 6. 2013 ve výši 16 Kč a v případě jízdy dne 4. 7. 2014 a dne 21. 7. 2014 ve výši 20 Kč za každou jízdu) a přirážku za jízdu bez dokladu stanovenou dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době uskutečnění neoprávněné jízdy v částce 1 000 Kč v prvních pěti případech a v částce 1 500 Kč v posledních třech případech. Tato skutečnost nebyla v řízení vyvrácena ani nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni částku v celkové výši 9 633 Kč uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 v prvních šesti případech a dle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 v dalších dvou případech, neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení vždy po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (v prvním případě) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (v dalších dvou případech). 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinností žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení ve výši 600 Kč, a to 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 100 Kč.