130 C 359/2020-59 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 765,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla smlouvou ze dne 2. 4. 2020 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 11. 10. 2018. Na základě uvedené smlouvy vyplatila původní věřitelka žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 765,50 Kč do 31. 10. 2018. Ve sjednané lhůtě ani později žalovaný peníze nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 13. 1. 2021 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru, potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba], smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy s podacím lístkem, zjistil, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla dne 11. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal úvěr s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 3 765,50 Kč vrátit do 31. 10. 2018 Částku ve výši 5 000 Kč původní věřitelka vyplatila dne 11. 10. 2018 ze svého účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ve výši 14 589,93 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou spolu s oznámením o postoupení pohledávky dne 17. 4. 2020. Žaloba je důvodná pouze částečně. Na základě provedených důkazů má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ust. § 1879 občanského zákoníku dne 2. 4. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy uzavřené dne 11. 10. 2018 mezi původní věřitelkou a žalovaným, na základě které původní věřitelka vyplatila žalovanému na jeho účet částku ve výši 5 000 Kč a ten se za to zavázal stejnou částku zvýšenou o poplatek ve výši 3 765,50 Kč vrátit do 31. 10. 2018. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona, podle něhož poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že zkoumala v souladu s citovaným zákonným ustanovením bonitu žalovaného, ani nepředložila žádné důkazy, a protože se k jednání soudu nedostavila, nemohla být v tomto směru soudem ani poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud proto předmětnou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Protože v řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému 5 000 Kč, které žalovaný nevrátil, má žalobkyně v souladu s ust. § 2993 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve stejné výši, tj. ve výši 5 000 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný na základě předžalobní výzvy odeslané dne 17. 4. 2020. Při předpokladu, že výzva byla doručena žalovanému nejpozději třetího pracovního dne od odeslání, tj. 22. 4. 2020, nastala splatnost v souladu s výzvou 3. dne od obdržení výzvy, tj. 25. 4. 2020. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované v žalobě od 26. 4. 2020 a ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy při posuzování procesního úspěchu žalobkyně nepřihlížel k požadovanému poplatku za poskytnutí zápůjčky, jenž považuje za úrok, a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhradu DPH ve výši 189 Kč.