106 C 140/2022-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 25. 2. 2022, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 12 375 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 20. 9. 2005 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem 23 985 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 39 pravidelných splátkách po 615 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 39 týdnů od data podpisu, tj. od 20. 6. 2006. Žalovaný celkově uhradil částku 11 610 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní došlo k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 12. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 12 375 Kč. Žalovaný ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2022. Žalovaný se k žalobně nevyjádřil. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 20. 6. 2022, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud jednal a rozhodl ve věci samé, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování / § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) /. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 20. 9. 2005, že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které [právnická osoba] poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč, celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 23 985 Kč v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 615 Kč vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek s tím, že první splátka je splatná do 7. dne od uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce čl. 1 vzal soud za prokázáno, že účastníci si dohodli roční procentní sazbu nákladů ve výši 276,39 % u smlouvy, kterou zákazník splácí 39 týdnů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že touto smlouvou byla postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 12 375 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 společnosti [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení smlouvy o půjčce [číslo] na [právnická osoba] [anonymizováno]. Z poštovního podacího archu ze dne 30. 7. 2015 vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla uvedeného dne zasílána korespondence na adresu [adresa]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní vzal soud za prokázáno, že byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 12 375 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno] vzal soud za prokázáno, že tato společnost oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] na [právnická osoba] [anonymizováno]. Z poštovního podacího archu ze dne 14. 9. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla uvedeného dne odesílána společnostní [anonymizována dvě slova] na adresu [adresa]. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2022 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [číslo] s tím, že žalovaný má uhradit dlužnou pohledávku ve výši 12 375 Kč nejpozději do 23. 2. 2022. Z poštovního podacího archu ze dne 17. 2. 2022 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému korespondenci na adresu [adresa]. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 9. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které žalovanému byly poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které převzal. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky navýšené o souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč, celkem částku 23 985 Kč v pravidelných 39 týdenních splátkách v hotovosti po 615 Kč. Žalovaný poskytl úhradu na smlouvu ve výši 11 610 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 8. 2018 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy [číslo] postoupena žalobkyni. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 15. 2. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo]. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Po právní stránce je věc posouzena s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 ve smyslu ustanovení § 657 o. z. Současně na danou věc soud aplikuje i zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud danou smlouvu neshledává jako platnou, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, jejíž součástí je i smluvní ujednání o povinnosti žalovaného uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč, což představuje 60 % půjčené jistiny. Toto ujednání hodnotí soud jako nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 o. z., neboť je nepřiměřené vysoké, které je sjednáno v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání ovšem nelze oddělit od zbylé části obsahu smlouvy, neboť je zřejmé, že bez sjednání souhrnného poplatku by původní věřitel daný právní úkon neučinil. Smlouva je tak neplatná jako celek. Vzhledem k tomu, že nárok na plnění nebyl nepřiznán z titulu smluvního plnění, zabýval se soud otázkou, zda nárok žalobkyně je možno posoudit z titulu mimosmluvního plnění ve smyslu bezdůvodného obohacení. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky 15 000 Kč a on naopak poskytl právnímu předchůdci žalobkyně finanční prostředky ve výši 11 610 Kč. Nárok žalobkyně soud posoudil ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2 o. z., kdy ve smyslu ustanovení § 457 o. z. je-li smlouva neplatná, nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit vše, co podle ní dostal. V daném případě je tak na soudu, aby sám tato plnění mezi účastníky vyúčtoval. Žalobkyni vznikl nárok na přiznání rozdílu mezi poskytnutou částkou ze strany právního předchůdce žalobkyně a poskytnutým plněním ze strany žalovaného, tedy rozdíl ve výši 3 390 Kč. Splatnost pohledávky odvíjí soud od předžalobní výzvy k plnění, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 23. 2. 2022, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství. Pokud jde o výši příslušenství, pak tato se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném v aktuálním znění. Soud je vázán žalobním požadavkem žalobkyně na přiznání příslušenství ve výši 7,05 %. Příslušenství bylo přiznáno od 24. 2. 2022 do zaplacení. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II., byla žaloba co do částky 8 985 Kč včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala od 2. 7. 2015 do 23. 2. 2022 zamítnuta, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 8 985 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení nad výši přiznanou výrokem I., a to z toho důvodu, že tento žalobní požadavek žalobkyně vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady nevznikly.