107 C 201/2021-98 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 35 874 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované na účet uvedený ve smlouvě dne 6. 9. 2019 poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 151,7 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 869 Kč. Součástí splátek byla sjednána i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 229 Kč. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr pověřila na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů. Úvěrová historie žalované byla také ověřena v databázích [příjmení] a NRKI. Žalovaná své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnila a na úvěr neuhradila ničeho. Před zesplatněním úvěru vzniklo z důvodu prodlení žalované žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (tj. 499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitne v prodlení) a také právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení, přičemž u žalované šlo o prodlení s 2 splátkami, takže žalobkyně požaduje částku 400 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 22. 12. 2019 a žalobkyni tak vzniklo právo žádat zaplacení celé dosud nesplacené jistiny úvěru spolu s úroky přirostlými ke dni zesplatnění k jistině, celkem tedy 24 787,35 Kč, dále zaplacení dlužného pojištění ve výši 687 Kč (3x 229 Kč), nákladů za prodlení se splátkami ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za dlužné splátky do zesplatnění a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru 24 787,35 Kč, což za dobu od 24. 12. 2019 do dne vyhotovení žaloby 23. 8. 2021 činí 9 002 Kč a úroku ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 95,95 %, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč, neboť dle smluvních ujednání je výše úroku limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle smlouvy. K zaplacení dluhu žalobkyně žalovanou vyzvala, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den 19. 1. 2022 se nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z předsmluvního formuláře, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 9. 2019 a oznámení o schválení úvěru ze dne 9. 9. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná dohodly na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 1 869 Kč, zahrnujících i měsíční úhradu za pojištění schopnosti splácet ve výši 229 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 151,7 % ročně. Žalovaná souhlasila s tím, že je žalobkyně oprávněna automaticky zesplatnit úvěr, tj. prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, včetně všech úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, všech smluvních pokut a všech náhrad nákladů, a požadovat splacení celého úvěru, jestliže se dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části delší než 65 dní (část B) bod 6.. úvěrové smlouvy). Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v případě prodlení s úhradou splátky ve výši 200 Kč za každou splátku, ohledně níž je klient v prodlení delší než 15 dnů, a na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž je klient v prodlení delší než 30 dní, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (část B) bod 6. úvěrové smlouvy). Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 94 464 Kč, když tato částka odpovídá 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit (část B) bod 2.. úvěrové smlouvy). 4. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že je zde zaznamenána analýza bonity žalované jako úvěrované pro účely poskytnutí úvěru, kdy finanční potřeba žalované činila 166 000 Kč. Dle této analýzy činí pravidelný čistý měsíční příjem žalované 19 000 Kč s tím, že se jedná o její celkové příjmy, její výdaje činí 3 410 Kč jako výdaje na životní minimum, 1 680 Kč jako náklady na bydlení, tedy celkové výdaje činí 5 090 Kč a žalovaná má volné zdroje ve výši 12 910 Kč. Dále je zde uvedeno, že je žalovaná svobodná, žije s manželem/partnerem ve společné domácnosti, má vlastní bydlení a je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] Dle potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance je žalovaná zaměstnaná ve společnosti [právnická osoba] jako kuchařka na dobu neurčitou s průměrným příjmem za poslední tři měsíce ve výši 20 014 Kč a příjmem za poslední kalendářní měsíc ve výši 19 115 Kč. Dle potvrzení o provedené platbě byla žalované dne 15. 8. 2019 zaslána částka 19 115 Kč s označením mzda. 5. Dále žalobkyně předložila výpis z Nebankovního registru klientských informací, z něhož soud zjistil, že ke dni 3. 9. 2019 bylo u žalované zjištěno CBS skóre 249, kdy jde o kategorii I. vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Dále byl doložen výpis záznamů z registru [příjmení], ze kterého soud zjistil, že ke dni 5. 9. 2019 není u žalované žádný záznam. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že platba ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem [variabilní symbol] byla dne 6. 9. 2019 vyplacena žalobkyní ve prospěch bankovního účtu žalované č. ú. 0 [bankovní účet] uvedeného v úvěrové smlouvě. 7. Z karty klienta soud zjistil, že žalované byla poskytnuta na úvěr částka 20 000 Kč a žalovaná na tento úvěr neuhradila ničeho. 8. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 11. 2019 a 18. 12. 2019 soud zjistil, že tyto vyhotovila žalobkyně a vyzvala v nich žalovanou k úhradě neuhrazených splátek [číslo] přičemž byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru a současně jí byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou neuhrazenou splátku a účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. Nebylo prokázáno odeslání listin žalované. 9. Z oznámení ze dne 22. 12. 2019 má soud za prokázáno, že žalobkyně sdělila žalované, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru [číslo] v trvání 65 dnů, došlo tímto dnem v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě nesplaceného úvěru včetně běžných úroků, pojištění, nákladů a smluvních pokut ve výši 26 872 Kč. Ohledně odeslání této listiny žalované však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 8. 2021 zaslané žalované doporučeně téhož dne (dle výpisu z knihy podací pošty) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky 26 872 Kč s příslušenstvím (smluvní pokuta, dlužný úrok, pojištění, náklady z důvodu prodlení), které je zde specifikováno s tím, že pokud tak neučiní do 15 dnů od data odeslání výzvy, bude částka vymáhána soudně. 11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 12. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednané pojištění. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet v plném rozsahu a žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné poc