110 C 108/2022-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] (viz čl. 40 a násl. spisu) se žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 305,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 071,28 Kč, s úrokem 22,68 % ročně z částky 19 305,22 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 305,22 Kč od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že předmětnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO], dále jen„ předchůdkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Dále skutkově tvrdila, že žalovaný dne [datum] podal u předchůdkyně žádost o revolvingový úvěr [číslo] ve které uvedl údaje o své osobě a zaměstnání, včetně příjmů a výdajů, které prohlásil za úplné a pravdivé. Na základě žádosti žalovaného předchůdkyně této vyhověla a akceptace mu byla doručena spolu se základními informacemi o úvěru a jeho splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Předchůdkyně svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo] přičemž žalovaný vyčerpal v rámci úvěrového vztahu částku ve výši 42 842,69 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou měsíčních splátek tak, jak je uvedeno ve smlouvě a vzhledem k tomu, že řádně splátky nehradil, prohlásila předchůdkyně úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum]. Žalovaný v rámci úvěrového vztahu uhradil 33 854 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně a v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z žádosti/smlouvy o spotřebitelský úvěr (čl. 21-22 spisu) a z výpisu z účtu (čl. 28-32 spisu) soud zjistil, že předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr [číslo] na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky měla nastat v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. RPSN byla sjednána ve výši 43,58 %. 4. Z tvrzení žalobkyně a z výpisu úvěrového účtu (čl. 28-31 spisu) vzal soud za prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěrový rámec ve výši 42 842,69 Kč a uhradil 33 854 Kč. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které předchůdkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný vyčerpal 42 842,69 Kč a zavázal se vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky měla nastat v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaný uhradil 33 854 Kč. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně částku 42 842,69 Kč a tuto částku se zavázal vrátit formou sjednaných měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla hodnocena. Tvrdila, že posouzení bylo založeno na informacích získaných od žalovaného, které jsou uvedeny v žádosti o úvěr a patří mezi ně generália žalovaného, včetně adresy trvalého pobytu, rodného čísla, čísla OP, rodinného stavu, způsobu bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání a údaje o zaměstnavateli. Zjistila, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 17 000 Kč a celkové náklady na domácnost 2 000 Kč. Dále tvrdila, že aktivně vyhledávala skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti a nahlížela do rejstříků [příjmení], BRKI a NRKI. 8. V žádosti o úvěr (čl. 21 spisu) je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán jako řidič, závozník v [právnická osoba] [obec] od července 2015 s příjmem 17 000 Kč. Má náklady na bydlení 2 000 Kč. 9. V žalobě a v žádosti o úvěru popsaný způsob, jakým předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Soudu byla předložena žádost žalovaného o úvěr, avšak nikoliv listiny prokazující zejména jeho tvrzené příjmy a výdaje. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se právní zástupkyně žalobkyně nedostavil a zbavil se tak možnosti být soudem poučen o potřebě dalšího dokazování ve vztahu k tomu, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně skutečně vynaložila odbornou péči tak, jak zákon předpokládá. Takové poučení se však ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytuje pouze při jednání. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložit odbornou péči při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 33 854 Kč a předchůdkyní mu byla poskytnuta částka 42 842,69 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu 8 988,69 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne [datum] v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru do 7 dnů od odeslání výzvy. K odeslání v