110 C 142/2022-72 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 939,05 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 939,05 Kč od [datum] do zaplacení a úhrady poplatků ve výši 1 037 Kč. Uvedla, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o službě [anonymizováno] účtu, v rámci které byly upraveny podmínky čerpání peněžních prostředků prostřednictvím služby [anonymizováno] účet. Smlouva k službě [anonymizováno] účet byla žalovanou podepsána v rámci registrace žalované na stránkách žalobkyně a aktivací [anonymizováno] účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná odsouhlasila podmínky uzavření smlouvy daným způsobem. Aktivací [anonymizováno] účtu žalovaná odsouhlasila obsah smlouvy ke službě [anonymizováno] účtu, znění všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], podmínek Platba online, podmínek [anonymizováno] Snap, podmínek Platba kartou a další podmínky s poskytováním služeb žalobkyně související. Následně byl na telefonní číslo žalované zaslán kontrolní kód pro ověření [anonymizováno] účtu, přičemž zadáním tohoto kódu ze strany žalované došlo ke konečnému elektronickému uzavření smlouvy k službě [anonymizováno] účtu ze strany žalované, kterým odsouhlasila znění smlouvy spolu s obchodními podmínkami. V rámci daného smluvního vztahu si žalovaná zřídila [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které měla možnost platby do výše schváleného kreditního rámce prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu, který umožňuje zákazníkovi odložit platby až o 45 dní, za což je účtován poplatek dle smlouvy. V daném případě žalovaná zažádala prostřednictvím svého [anonymizováno] účtu, do kterého se přihlašovala svými přihlašovacími údaji, o vystavení [anonymizováno] karty a její zaslání na svou adresu. Na základě této objednávky žalované byla žalobkyní karta vystavena a prostřednictvím kurýrní služby zaslána, přičemž žalovaná kartu osobně převzala, což stvrdila vlastnoručním podpisem na předávacím protokolu. Následně byla [anonymizováno] karta aktivována. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na [anonymizováno] účet, prostřednictvím kterého objednala zboží, a byly ji poskytnuty prostřednictvím [anonymizováno] karty. Žalovaná celkem využila peněžní prostředky ve výši 2 074 Kč, uhradila 158,95 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá úhrady nesplacené jistiny a úhrady poplatku za prodloužení splatnosti. 2. Před jednáním ve věci vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od [datum] zpět. Soud řízení co do této částky v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 3. Žalovaná učinila nesporným, že uzavřela se žalobkyní tvrzenou smlouvu o [anonymizováno] účtu, na základě které obdržela [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které využila služeb žalobkyně za celkovou částku 2 074 Kč. Připustila, že uhradila 158,95 Kč. 4. K nařízenému jednání se právní zástupkyně žalobkyně nedostavila, svou neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci jednal v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Na základě shodných tvrzení obou účastnic a provedených důkazů má soud za prokázáno, že mezi účastnicemi byla [datum] uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účtu, přičemž prostřednictvím [anonymizováno] účtu požádala žalovaná o vystavení [anonymizováno] karty a její zaslání na adresu [adresa žalované], na základě této objednávky žalované byla žalobkyní karta vystavena a prostřednictvím kurýrní služby zaslána, přičemž žalovaná kartu osobně převzala a dne [datum] v 1:07 hodin ji aktivovala. Za trvání úvěrového vztahu v měsících prosinec 2020, leden 2021, březen 2021 a květen 2021 vyčerpala žalovaná celkem částku ve výši 2 074 Kč a na dluh uhradila 158,95 Kč. K úhradě byla vyzývána žalobkyní prostřednictvím e-mailu. Naposledy byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně z [datum], téhož dne odeslanou na adresu žalované uvedenou ve smlouvě (viz čl. 46-47 spisu) s tím, že dlužnou částku měla uhradit nejpozději do [datum]. 6. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelské smlouvy, když podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila, zda žalovaná je schopna předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet. Ohledně těchto skutečností v plném rozsahu tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobkyni. Žalobkyně skutkově v doplnění žaloby (viz čl. 53 spisu) tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z Centrální evidence exekucí, z rejstříku [příjmení], z insolvenčního rejstříku, vše s negativním výsledkem. Dále zjistila, že pravidelné měsíční příjmy žalované činí 7 000 Kč a výdaje 2 000 Kč. 9. Ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpisy z interní databáze o prověření úvěruschopnosti žalovaného, ze kterých soud zjistil, že byla provedena kontrola v rejstříku [příjmení]. Žalovaná tvrdila, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala její příjmy, že tehdy byla na mateřské a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, což byl její jediný příjem, k tomu doložila žalobkyni doklad o přiznané dávce, měla vyživovací povinnost k nezletilé dceři a na bydlení přispívala partnerovi 5 000 Kč měsíčně a na stravu 3 500 Kč měsíčně. Již v lednu 2020, kdy uzavírala smlouvu, měla uzavřených několik dalších smluv a měla splácet dluhy [právnická osoba], [anonymizováno], [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] v celkové výši 3 000 Kč měsíčně. Tyto splátky již tedy z důvodu nedostatku finančních prostředků nehradila. O jejích tehdejších závazcích se žalobkyně neinformovala. Pokud jde o výdaje, nedokládala žalobkyni žádné doklady, které by výdaje potvrdily. 10. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, není uvedeno, z čeho při zjišťování příjmů a výdajů žalované žalobkyně vycházela, částky nejsou ničím podloženy (výplatní lístky, výpisy z účtů aj.) a naopak z tvrzení žalované vyplývá, že žalobkyně, pokud jde o výdaje žalované, tyto nikterak neověřovala. Protože nebylo prokázáno, že úvěruschopnost zkoumala žalobkyně řádně, soud měl v úmyslu u jednání žalobkyni o neunesení důkazního břemene v tomto směru poučit. Vzhledem k tomu, že se však žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů k výše uvedeným skutečnostem, neboť v poučení soudu ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje zásadně při jednání. 11. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně v rámci úvěrového vztahu vyčerpala částku ve výši 2 074 Kč a uhradila 158,95 Kč. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené je