110 C 167/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou [datum] (viz čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 48 773,40 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 079,32 Kč a s 29 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 17 606,16 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem [ulice] půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2018 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit, včetně poplatku ve výši 21 396 Kč, v celkové výši 43 396 Kč formou 24 měsíčních splátek po 1 809 Kč (poslední splátku ve výši 1 789 Kč). Žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 11 315 Kč. Tato částka byla ve výši 4 393,84 Kč započtena na jistinu ve výši 22 000 Kč, která tak byla ponížena na 17 606,16 Kč, a další uhrazená platba ve výši 6 921,16 Kč, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 21 396 Kč, které tak byly poníženy na 14 474,84 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 17 606,16 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 14 367,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž byl žalovaný v prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (čl. 36-36 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovaným dne [datum] s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 22 000 Kč, což žalovaný stvrdil na smlouvě svým podpisem, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, včetně poplatku za půjčku ve výši 21 396 Kč (představující úrok 7 251 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 339 Kč a částku za vedení zákaznického účtu 5 806 Kč) předchůdkyni formou 24 měsíčních splátek po 1 809 Kč (poslední ve výši 1 789 Kč) s tím, že 1. splátka byla splatná v den uplynutí měsíce od data zavření smlouvy ([datum]) a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. 4. Z přehledu splátek (čl. 38-39 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu dne [datum] 2 000 Kč, [datum] 1 809 Kč, [datum] 2 000 Kč, [datum] 1 100 Kč, [datum] 500 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 500 Kč, [datum] 453 Kč, [datum] 453 Kč a [datum] 500 Kč Celkem tak uhradil 11 315 Kč. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne [datum] jistinu zápůjčky ve výši 22 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 43 396 Kč. Žalovaný uhradil 11 315 Kč. 6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru ([příjmení]) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 17-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a [příjmení]) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalovaného. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalovaného. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 30 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne [datum] (půjčka byla uzavřena [datum]). U jednání před soudem dne [datum] poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento doplnil s odkazem na písemné doplnění žaloby, že pokud jde o příjmy žalovaného, tyto byly zjišťovány tak, že žalovaný předložil pracovní smlouvu, z níž je patrné, že byl v období před uzavřením půjčky zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], jako operátor, a to od [datum] na dobu neurčitou. Uvedl, že předchůdkyně vycházela z informací žalovaného, který uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem představuje 12 422 Kč, deklarovaný příjem ověřila z výplatních pásek za měsíce říjen a listopad roku 2018. Vše takto bylo zaznamenáno zprostředkovatelem předchůdkyně v zákaznické kartě, kde byly doplněny také další příjmy domácnosti ve výši 10 200 Kč. Skutečnosti byly ověřeny a zkontrolovány zprostředkovatelkou úvěru [jméno] [příjmení], jejíž výslech žalobkyně navrhla. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným. 8. Ze zákaznické karty (čl. 29-29 spisu) vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán jako operátor u [právnická osoba] s.r.o., byl svobodný, žil s rodiči. Jako čistý měsíční příjem byla uvedena částka 12 422 Kč a jako další čistý příjem domácnosti částka 10 200 Kč. Na zákaznické kartě bylo zatrženo, že údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy uzavřené od [datum] na dobu neurčitou a z výplatních pásek za říjen a listopad 2018. Uvedené listiny soudu předloženy nebyly. K údaji o dalším čistém příjmu domácnosti ve výši 10 200 Kč právní zástupce žalobkyně dotvrdil (viz čl. 45v), že se jednalo o příspěvek rodičů žalovanému na živobytí, a že při zjištění tohoto údaje předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného, který žil s rodiči v jedné domácnosti. Pokud jde o výdaje, v zákaznické kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje částkou 5 500 Kč. 9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, kterou ověřila předloženou pracovní smlouvou a výplatními lístky. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalovaného, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a výslech navržené svědkyně, která jednala se žalovaným za předchůdkyni, by byl nadbytečným, a proto nebyl soudem proveden. 10. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavře