110 C 17/2022-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 1 600 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení z částky 1 600 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, a ve formě kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 326,66 Kč, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky za mimosoudní vymáhá pohledávky ve výši 434 Kč a úhrady smluvní pokuty ve výši 1 324,80 Kč, celkem 3 358,80 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v písemné formě na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil vlastnoručním podpisem, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 50 700 Kč uhradit formou měsíčních splátek po 3 900 Kč do [datum]. Žalovaný uhradil 49 100 Kč. Ke ni dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], a z této společnosti byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě obecně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které žalovaný uvedl mj. okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jako jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů a na listině jsou rovněž vyznačeny doklady, které byly žalovaným k posouzení jeho úvěruschopnosti předloženy. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně předchůdkyní posouzena. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádný z řádně předvolaných účastníků se k jednání nedostavil, právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z tvrzení žalobkyně, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne [datum] a z formuláře ke smlouvě soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě) jako bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr bez zajištění a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 51 900 Kč uhradit předchůdkyni formou 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč splatných vždy k 24. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena s tím, že úvěr měl být uhrazen do [datum]. Z tvrzení žalobkyně a z předpisu splátek vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu částku ve výši 49 100 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne [datum] poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. Žalobkyně předložila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] (viz čl. 30-31 spisu), ze které vyplynulo, že žalovaný má průměrné měsíční příjmy ve výši 24 722 Kč z renty, měsíční výdaje na bydlení byly uvedeny částkou 9 000 Kč, na stravování, výživné 7 000 Kč, průměrné měsíční výdaje žalovaného celkem byly uvedeny částkou 8 000 Kč, a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti částkou 16 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, v domácnosti jsou dvě výdělečně činné osoby a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 6 let a k jednomu dítěti do 15 let. Z žádosti dále vyplynulo, že k ověření příjmové stránky žalovaný předložil vyrozumívací dopis o vyplacení a k předložené výdajové stránky předložil smlouvu o nájmu, čestné prohlášení k nájemní smlouvě a poštovní složenky k nájmu a k inkasu. Žádná z uvedených listin však soudu předložena nebyla a soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, pokud jde o jeho individuální příjmy a výdaje, nezkoumala řádně, neboť vycházela pouze z informací žalovaného. 7. Soud uzavírá, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, když vycházela pouze z informací žalovaného. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). 8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč a uhradil částku ve výši 49 100 Kč. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta. 11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala notářským zápisem a v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.