110 C 377/2021-33 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném [datum] domáhala po žalované úhrady 24 176 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 356,66 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 9 375,80 Kč a ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 13 615,08 Kč od [datum] do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 21,9 % ročně z částky ve výši 13 615,08 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 25 876 Kč vrátit předchůdkyni v 45 týdenních splátkách po 576 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila 1 700 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částku. K nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně, z tabulky umoření (čl. 19 spisu) a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (čl. 16-17) uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne [datum] částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 10 876 Kč, celkem 25 876 Kč, vrátit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 576 Kč do [datum]. 4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 1 700 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dne [datum], ze které vyplynulo, že žalovaná nebyla zaměstnaná, k příjmu domácnosti byla uvedena výše její mzdy 5 368 Kč, výše státní podpory 4 000 Kč, další příjmy domácnosti 2 819 Kč a 4 850 Kč. Celkové příjmy byly uvedeny částkou 17 037 Kč. Výdaje byly uvedeny částkou 4 950 Kč + 1 500 Kč na nájem/inkaso, 200 Kč na telefon a 7 500 Kč na domácnost. Celkové výdaje byly uvedeny částkou 14 160 Kč. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná k ověření uvedených údajů předložila výměr podpory, nájemní/podnájemní smlouvu, doklad o inkasních platbách a kartu ZP. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela částku ve výši 15 000 Kč. Uhradila 1 700 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 13 300 Kč (15 000 – 1 700) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum] v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo [datum] na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení. 9. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z [datum], včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.