111 C 20/2022-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 24 270 Kč, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 24 270 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 27 437,10 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 270 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně, z částky 24 270 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně a z částky 24 270 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 1. 2006, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou měl splatit formou 52 týdenních splátek po 640 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 13 280 Kč, vše do 20. 1. 2007, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne 30. 10. 2007, žalovaný na dluh zaplatil celkem částku 9 010 Kč, věřitel pohledávku dne 18. 12. 2020 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 14 585,34 Kč a na souhrnném poplatku částku 9 684,66 Kč, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 14. 2. 2022 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 1. 2006 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku v částce 20 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky půjčky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 33 280 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy, poslední řádná dne 20. 1. 2007. Strany si dohodly, že splátky zaplacené dlužníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní částku půjčky. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Smluvní strany si dohodly, že v případě splatnosti v rozsahu 52 splátek činí RPSN 199,40 % Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba] [IČO] pohledávku za žalovaným ze shora označené smlouvy. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 6. 1. 2021, odeslaným poštou dne 1. 2. 2021 na smluvní adresu žalovanému. Z výzvy ze dne 29. 7. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby, dluh činil částku 52 801,94 Kč a měl být zaplacen do 13. 8. 2021, dopis byl dne 30. 7. 2021 odeslán poštou na smluvní adresu žalovanému, což bylo zjištěno z předloženého podacího lístku. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 1. 2006 písemnou formou uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 20 000 Kč, kterou měl v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 20. 1. 2007 (den, kdy uplynul 52. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 13 280 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 9 010 Kč, což tvrdila sama žalobkyně. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o půjčce postoupena ke dni 18. 12. 2020 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu současně s upozorněním na možnost podání soudní žaloby vyzvala dopisem ze dne 29. 7. 2021 odeslaným žalovanému dne 30. 7. 2021. 5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, ve znění ke dni 21. 1. 2006, tj. uzavření předmětné smlouvy (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 52 odst. 1 obč. zák. byly spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 52 odst. 3 obč. zák. byl spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohly odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/ 2010 Sb. vtělil do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS (dále jen Směrnice) . Z. č. 145/ 2010 Sb. tak nahradil z.č. 321/2001 Sb. Čl. 8 Směrnice zakotvil povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele způsobem, kdy uložil členským státům, aby zajistili, že před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Dále tento článek Směrnice ukládal, aby členské státy zajistily, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Čl. 23 Směrnice zakotvil povinnost členských států stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. V řízení projednávaná smlouva o půjčce byla však uzavřena v lednu 2006, tj. za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. V době poskytnutí půjčky žalovanému tedy neobsahoval zákon o spotřebitelském úvěru sankci neplatnosti úvěrové smlouvy za nesplnění povinnosti věřitele zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet. Půjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou a právnímu předchůdci žalobkyně, a tedy i žalobkyni (žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“), vznikl nárok na vrácení půjčky v nesplacené výši 24 270 Kč. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněz dohodnout úroky, smluvní účastníci si tyto sjednali v kapitalizované smluvně uvedené výši, k datu postoupení pohledávky činila jejich kapitalizovaná výše částku 9 684,66 Kč. Žalobkyni byl přiznán dle § 517 obč. zák. i zákonný úrok z prodlení, protože žalovaný ke dni splatnosti, tj. 20. 1. 2007, dluh nezaplatil, ocitl se v prodlení, žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 28. 1. 2007. Výše úroku z prodlení byla určena dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. k prvnímu dni prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o.