112 C 211/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 5 251,23 Kč s obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný dne 2. 11. 2020 uzavřel se [právnická osoba] [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] dle které byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 2 178 Kč do 2. 12. 2020. Na svůj závazek však neuhradil ničeho. Smlouva byla uzavřena poté, kdy žalovaný na ni připojil jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel zaslal na jím verifikovaný email a také jako SMS zprávu na mobilní telefon označený žalovaným. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl věřiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky 5 000 Kč jako nesplacené jistinu úvěru, dále úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč, smluvního úroku ve výši 1 800 Kč, dále úhrady částky 500 Kč představující poplatky za odeslání písemných upomínek a také smluvní pokutu ve výši 251,23 Kč za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 3. 12. 2020 do 22. 1. 2021. Z dlužné jistiny úvěru požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení, a to za dobu od 3. 12. 2020 do 30. 12. 2021 v kapitalizované výši 443,01 Kč a dále ode dne následujícího po účinností postoupení pohledávky, tj. od 15. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2022, která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 25. 6. 2021, byla žalobkyni postoupena pohledávka původního věřitele [anonymizováno] [právnická osoba] za žalovaným ve výši 14 229,23 Kč s označením čísla smlouvy [číslo] a [právnická osoba] [právnická osoba] zaslala žalovanému doporučeně dne 19. 1. 2022 oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně příslušenství této pohledávky žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky žalobkyni do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 14 229,23 Kč z nesplaceného závazku ze smlouvy [číslo]. 4. Žalobkyně dále soudu předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], která měla být uzavřena mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaným jako úvěrovaným dne 20. 11. 2020, kdy žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 36 % ročně, úrokem 147,95 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 030,05 Kč, celkem mělo být vráceno 7 178 Kč do 2. 12. 2020. Ve smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, včetně čísla účtu [bankovní účet] a z tohoto účtu byla na účet žalobkyně dne 31. 10. 2020 poukázána částka 1 Kč pod [variabilní symbol] bez označení majitele účtu, z něhož byla částka poukázána. Smlouva o úvěru je podepsána zástupcem věřitele a je zde uvedeno, že úvěrovaný, kterým je žalovaný, si dokument přečetl, s jeho obsahem souhlasí, jeho rodné číslo je [číslo] a na důkaz toho byl jeho podpis proveden elektronickým kódem [číslo]. Částka 5 000 Kč byla dne 2. 11. 2020 poukázána z účtu [právnická osoba] [právnická osoba] na účet [bankovní účet] se zprávou pro příjemcem [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 11.2020. 5. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se ztotožňuje s tím, že písemná forma právního úkonu je zachována i za situace, kdy projev vůle je zachycen v písemném textu, přičemž forma nosiče či média tohoto textu není rozhodná. Text může být napsán vlastní rukou jednajícího, rukou jiné osoby, strojem, tiskem a s ohledem na využití moderních metod také telegraficky, dálnopisem či elektronickými prostředky, SMS, emailem, apod., a to za splnění podmínky, že umožní zachytit obsah právního úkonu, jakož i určit osobu, která právní úkon učinila. Dle ust. § 561 odst. 1 o. z. pro požadavek podpisu jednající osobou platí, že podpis může být nahrazen také mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, tedy je možné právní jednání učiněné elektronickými prostředky také elektronicky podepsat. V daném případě je však zcela zapotřebí, aby bylo jednoznačně identifikováno, jaká osoba podpis tímto způsobem učinila, což v daném případě žalobkyně neprokázala, jak je uvedeno níže. 6. Listina označená jako Smlouva o úvěru [číslo] sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, včetně čísla bankovního účtu a specifikaci smluvených práv a povinností, avšak dle názoru soudu nelze učinit závěr, že by smlouva byla s žalovaným skutečně sjednána. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem mělo dojít k uzavření smlouvy, tedy že smlouvu žalovaný podepsal vygenerovaným SMS kódem, který je unikátní a byl žalovanému zaslán původním věřitelem na zadaný email a jeho mobilní telefon, avšak k tomuto tvrzení a ke skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kterému měl být uvedený SMS kód vygenerován, nenavrhla a nepředložila jediný důkaz. Nebylo tedy prokázáno uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. 7. Za této situace se soud zabýval tím, zda není možno žalovanou částku přiznat žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že ani z tohoto právního důvodu není možno žalobě vyhovět. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by bankovní účet, na který byla prokazatelně částka 5 000 Kč zaslána, byl bankovním účtem žalovaného, a nikoli jiné osoby. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem náležitě poučena o potřebě navržení dalších důkazů ohledně vzniku smluvního vztahu, popř. skutečnosti, že žalovaná částka byla skutečně žalovanému poskytnuta. Toto poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje zásadně u jednání. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ani případný závazek z mimosmluvní odpovědnosti žalovaného (např. z titulu vydání bezdůvodného obohacení) soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl, aniž by se zabýval opodstatněností dalších v žalobě uplatněných nároků (zejména na poplatky, smluvní pokutu včetně vymáhacích nákladů). 8. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly.