112 C 23/2022-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 19 966,7 Kč se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že [datum] uzavřela s žalovanou dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala vůči žalobkyni co do důvodu a výše dluh v částce 19 966,7 Kč a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 1. a 2. splátky a na dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto rozhodla využít smluvního oprávnění a odeslala žalovanému dne [datum] oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, v níž byla žalované stanovena lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky do [datum]. Žalovaná však neuhradila ničeho, a proto žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze splátkové dohody uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že v ní žalobkyně jako věřitel prohlásila, že nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] peněžitou pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a touto společností ve výši 19 966,70 Kč a žalovaná jako dlužník uznala svůj dluh vůči věřiteli (tedy žalobkyni) v této výši co do důvodu a výše, přičemž souhlasila s kapitalizací dluhu, tj. s tím, že tato částka se stala jistinou uznaného závazku a nebude již dále úročena. Zavázala se pohledávku věřitele splácet ve 20 splátkách po 1 000 Kč splatných dne [datum] a následně vždy k 20. dni v měsíci na zde specifikovaný bankovní účet, přičemž poslední splátka ve výši 966,70 Kč měla být uhrazena dne [datum] Dohoda obsahuje v článku 6 ujednání o tom, že v případě, kdy se klient ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, má věřitel právo učinit svým oznámením celý dluh klienta okamžitě splatným tak, že odešla oznámení o zesplatnění dluhu s výzvou k neprodlené úhradě celé dosud nesplacené části pohledávky. 4. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění dluhu ve výši 19 966,70 Kč, který se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek, a to z toho důvodu, že se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky včetně úroků z prodlení do [datum]. Dopis byl žalované zaslán doporučeně dne [datum], jak bylo prokázáno výpisem z knihy odeslané pošty. 5. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána také předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], která jí byla odeslána doporučeně dne 19. 1.0 2021 (prokázáno výpisem z knihy odeslané pošty). 6. Soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Splátkovou dohodu, která byla mezi účastníky uzavřena a v níže žalovaná uznala závazek ze smlouvy [číslo] sjednané se společností [právnická osoba], soud považuje za zcela neurčité právní jednání z hlediska konkretizace nároku, který měl být uznán. Z uznání není patrno, z jaké konkrétní smlouvy závazek žalované vznikl a zejména, z jakých jednotlivých nároků tento dluh ve výši 19 966,70 Kč sestává (jistina, úroky, poplatky či jiné nároky). Z tohoto hlediska je proto uznávací prohlášení žalované zcela neurčité a tudíž dle § 553 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) pouze zdánlivé. Soud má za to, že je tato skutečnost podstatná i pro posouzení toho, zda žalovaná neuznala také závazek z absolutně neplatné smlouvy, přičemž absolutní neplatnost smlouvy soud musí podle ust. § 580 a § 588 o. z. zkoumat i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti. Není možno posoudit platnost uznávacího prohlášení učiněného žalovanou, neboť není zřejmé, jaké konkrétní dílčí nároky byly předmětem uznání a z jakého typu smlouvy. Jednalo-li by se o spotřebitelský úvěr, bylo by nezbytné, aby původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, popř. ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013, tedy aby s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované jako dlužníka při sjednávání smlouvy, protože v opačném případě by takováto smlouva byla absolutně neplatná. I když institut uznání dluhu dle ust. § 2053 o. z. zakládá fikci existence dluhu ke dni jeho uznání, má soud za to, že nelze rezignovat na požadavek určitosti a že i uznání dluhu může být předmětem posouzení platnosti tohoto právního jednání. K platnému uznání závazku žalovanou tak dle názoru soudu nedošlo, a protože nebyl tvrzen ani prokázán jiný důvod k plnění, není možno žalobě vyhovět. 7. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit rozhodující tvrzení a předložit důkazy k prokázání výše uvedených skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku. Toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. 8. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.