112 C 274/2022-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 6 428,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Z důvodu neplnění závazku žalovaným došlo k zesplatnění celého úvěru oznámením ze dne [datum] a částka nesplaceného úvěru včetně nezaplacených úroků přirostlých k němu činila 30 197,36 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal pro případ prodlení z nezaplacením nové jistiny úvěru hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, nároky ze smlouvy o úvěru byly uplatněny u zdejšího soudu a platebním rozkazem č.j. [číslo jednací] bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni mj. smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 5 073,60 Kč (smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně pouze do [datum]). Z důvodu prodlení žalovaného však žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu i za další následující období, a to z částky 30 197,36 Kč od [datum] do [datum], což činí 6 428,40 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele při sjednávání úvěrové smlouvy dle údajů předložených žalovaným, tedy dle dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka a dále z výpisů z databází NRKI a [příjmení], kdy zjistila, že jeho příjem činil 22 000 Kč, jeho měsíční náklady 9 910 Kč, volné zdroje ke splácení činily 11 090 Kč. V době uzavírání smlouvy nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl žádné závazky u žalobkyně ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán, doložil výpis z bankovního účtu za 10 a 11/ 2018, z něhož byl ověřen stálý příjem žalovaného. Věřitel tedy náležitě splnil svou povinnost a řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly pochyby o tom, že by nebyl schopen úvěr splatit, resp. splacení dluhu bylo reálné. Ohledně výdajové stánky vycházela z údajů uváděných žalovaným, zejména nákladů na bydlení v částce 3 500 Kč, vyživovací povinnosti ve výši 2 000 Kč, zohlednila i částku 3 410 Kč představující životní minimum a s přihlédnutím k rezervě 1 000 Kč měl žalovaný dostatek příjmů ke splácení úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 22. 11 2018 sjednána smlouva o úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu 48 měsíců, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 1 861 Kč. Zápůjční úroková sazba úvěru činila 129,72 % ročně, celkem mělo být uhrazeno 89 328 Kč Smlouva obsahuje dále obecná ustanovení týkající se splácení úvěru, také důsledky vyplývající z prodlení klientů, kdy v článku 6.5 je ujednáno, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. 4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla hodnocení klienta pro účely poskytnutí úvěru a zjistila, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Jeho výdělek za poslední tři kalendářní měsíce činil průměrně 28 136 Kč čistého, v měsíci říjnu 2018 mu byla vyplacena mzda v částce 23 970 Kč a v měsíci listopadu 2018 mzda ve výši 30 987 Kč. Žalobkyně do hodnocení klienta uvedla, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 22 000 Kč, žalovaný je svobodný, bydlí v pronájmu, má 1 vyživovací povinnost v částce 2 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje na životní minimum činí 3 410 Kč, náklady na bydlení včetně inkasa činí 3 500 Kč, ostatní náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. činí 1 000 Kč. Celkové výdaje činí 9 910 Kč, rezerva 1 000 Kč, tedy volné zdroje klienta činí 11 090 Kč. Žalobkyně dne [datum] lustrovala žalovaného v Nebankovním registru klientských informací, kde byl u žalovaného uveden kód příznaku 16 (kdy klientova smlouva je hodnocena jako špatná – negativní příznak) a také v registru [příjmení], kde k tomuto dni nebyla u žalovaného uvedena žádná data ohledně dlužných splátek či příznaku. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, částečné výpisy ze svého bankovního účtu o připsání mzdy od jeho zaměstnavatele v říjnu a listopadu 2018. Zprostředkovatel úvěru doporučil poskytnout úvěr. Platebním rozkazem vydaným zdejším soudem dne 5. 11. 2019 pod č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum], bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit nároky žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] konkrétně neuhrazenou jistinu úvěru 30 197,36 Kč s tím, že jde o původní jistinu nesplaceného úvěru včetně přirostlého úroku po zesplatnění, smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 5 073,60 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru do [datum]) a úroky. 5. Z ostatních provedených důkazů (předsmluvní formulář, prohlášení klienta, oznámení o zesplatnění, upomínky vyhotovené pro žalovaného) soud nečiní pro nadbytečnost žádná skutková zjištění. 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve sjednaných splátkách. 7. O nároku žalobkyně na úhradu nesplacené jistiny úvěru s přirostlými úroky, jakož i smluvní pokutou a smluvní pokutou vyčíslenou ve výši 0,1 % denně z částky 30 197,36 Kč do [datum] již bylo pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem vydaným zdejšího soudem. Předmětem tohoto řízení je uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru s přirostlými úroky ve výši 30 197,36 Kč za dobu následující, tedy od [datum] do [datum] Smluvní pokuta, resp. nárok na ni vyplývá z ust. § 2048 o. z., kdy tato smluvní pokuta byla stanovena pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitých závazků vůči žalobkyni poté, co došlo k zesplatnění úvěru, přičemž její výše byla ujednána dostatečně, určitě a soud nepovažuje její výši za nepřiměřenou s ohledem na výši dlužné částky. Soud se však musel zabývat tím, zda tato smluvní pokuta byla ujednána platně ve smyslu příslušných ustanovení týkajících se ochrany spotřebitele. Tato smluvní pokuta byla totiž součástí smlouvy o úvěru, kterou soud považuje s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Řádně prověřila toliko příjmovou stránku žalovaného a vycházela z jeho příjmů cca 22 000 Kč (byť z doložených důkazů je zřejmý vyšší příjem žalovaného v částce cca 28 000 Kč) z pracovního poměru trvajícího na dobu určitou, soud však má za to, že nebyla náležitě prověřena výdajová stránka žalovaného. Soud zpochybňuje zejména tu skutečnost, zda náklady na bydlení žalovaného (byť v pronájmu) činí skutečně 3 500 Kč, jak je uváděno v hodnocení klienta a také to, zda jeho vyživovací povinnosti činila 2 000 Kč. Ohledně dalších pravidelných výdajů bylo vycházeno z ničím nepodložené obecné částky životního minima 3 410 Kč. Ve vztahu k výdajové stránce žalovaného nebyly soudu předloženy žádné listiny, byť se nejedná o žádné důkazy, které by nebyly dostupné a nebylo by je možno obstarat (doklady o platbách nájemného, o vyživovací povinnosti). Soud má za to, že není možno povinnost poskytovatele úvěru vyplývající z výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vykládat takovým způsobem, že postačuje toliko prohlášení dlužníka, je naopak nezbytné, aby