112 C 284/2022-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 6 006,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Z důvodu neplnění závazku žalovaným došlo k zesplatnění celého úvěru oznámením ze dne [datum] a částka nesplaceného úvěru včetně nezaplacených úroků přirostlých k němu činila 39 663,80 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal pro případ prodlení z nezaplacením nové jistiny úvěru hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, nároky ze smlouvy o úvěru byly uplatněny u zdejšího soudu a platebním rozkazem č.j. 117 C 264/2019-45 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a 12 496,87 Kč (smluvní pokuty z nové jistiny úvěru 39 663,80 Kč ve výši 0,1 % denně pouze do [datum]). Z důvodu prodlení žalovaného však žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu i za další následující období, a to z částky 39 663,80 Kč od [datum] do [datum], což činí 6 006,13 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele při sjednávání úvěrové smlouvy dle údajů předložených žalovaným, tedy dle dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka a dále z výpisů z databázi NRKI a Solusu, kdy zjistila, že jeho příjem činil 14 877 Kč, jeho měsíční náklady 5 090 Kč, volné zdroje ke splácení činily 8 787 Kč. V době uzavírání smlouvy nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl žádné závazky u žalobkyně ve stavu žalobního vymáhání a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán, doložil výplatní pásky za 8 a 9/ 2017 a částečný výpis z účtu. Věřitel tedy náležitě splnil svou povinnost a řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly pochyby o tom, že by nebyl schopen úvěr splatit, resp. splacení dluhu bylo reálné. Ohledně výdajové stánky vycházela z údajů uváděných žalovaným, zejména nákladů na bydlení v částce 1 680 Kč a zohlednila i částku 3 410 Kč představující životní minimum a s přihlédnutím k rezervě 1 000 Kč měl žalovaný dostatek příjmů ke splácení úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva o úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu 24 měsíců, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 3 967 Kč. Zápůjční úroková sazba úvěru činila 166,92 % ročně, celkem mělo být uhrazeno 95 208 Kč Smlouva obsahuje dále obecná ustanovení týkající se splácení úvěru, také důsledky vyplývající z prodlení klientů, kdy v článku 6.5 je ujednáno, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. 4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla hodnocení klienta pro účely poskytnutí úvěru a zjistila, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a to od [datum] na dobu neurčitou. Jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 14 877 Kč, přičemž žalovaný předložil výplatní pásky za měsíce srpen a září 2017, z nichž byla zjištěna mzda v částce 15 126 Kč a 14 877 Kč a v této výši mu byla připsána také na jeho bankovní účet. Do hodnocení klienta dále žalobkyně uvedla, že jeho výdaje na životní minimum činí 3 410 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti, za bydlení hradí 1 680 Kč, celkové výdaje činí 5 090 Kč, rezerva 1 000 Kč, tudíž volné zdroje činí 8 777 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení a nežije s nikým ve společné domácnosti. Žalobkyně dne [datum] lustrovala žalovaného v Nebankovním registru klientských informací, kde byl u žalovaného uveden kód příznaku 16 (kdy klientova smlouva je hodnocena jako špatná – negativní příznak) a také v registru [příjmení], kde k tomuto dni byly u žalovaného zjištěny dva záznamy, a to z titulu telekomunikačních poplatků a služeb elektronických komunikací a revolvingového úvěru a karet, avšak u žádného z nich nebyla dlužná splátka po splatnosti. Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní lístky a částečné výpisy ze svého bankovního účtu o připsání mzdy od jeho zaměstnavatele za měsíce srpen a září 2017. Zprostředkovatel úvěru doporučil poskytnout úvěr. 5. Platebním rozkazem vydaným zdejším soudem dne 21. 8. 2019 pod č.j. 117 C 264/2019-45, který nabyl právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit nároky žalobkyně ze smlouvy o úvěru [číslo] konkrétně neuhrazenou jistinu úvěru 39 663,80 Kč s tím, že jde o původní jistinu nesplaceného úvěru včetně přirostlého úroku po zesplatnění, smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a 12 496,87 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru do [datum]) a úroky. 6. Z ostatních provedených důkazů (předsmluvní formulář, prohlášení klienta, oznámení o zesplatnění, upomínky vyhotovené pro žalovaného) soud nečiní pro nadbytečnost žádná skutková zjištění. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky ve sjednaných splátkách. 8. O nároku žalobkyně na úhradu nesplacené jistiny úvěru s přirostlými úroky, jakož i smluvní pokutou a smluvní pokutou vyčíslenou ve výši 0,1 % denně z částky 39 663,80 Kč do [datum] již bylo pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem vydaným zdejšího soudem. Předmětem tohoto řízení je uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru s přirostlými úroky ve výši 39 663,80 Kč za dobu následující, tedy od [datum] do [datum] Smluvní pokuta, resp. nárok na ni vyplývá z ust. § 2048 o. z., kdy tato smluvní pokuta byla stanovena pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitých závazků vůči žalobkyni poté, co došlo k zesplatnění úvěru, přičemž její výše byla ujednána dostatečně, určitě a soud nepovažuje její výši za nepřiměřenou s ohledem na výši dlužné částky. Soud se však musel zabývat tím, zda tato smluvní pokuta byla ujednána platně ve smyslu příslušných ustanovení týkajících se ochrany spotřebitele. Tato smluvní pokuta byla totiž součástí smlouvy o úvěru, kterou soud považuje s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Řádně prověřila toliko příjmovou stránku žalovaného a vycházela z jeho příjmů cca 15 000 Kč z pracovního poměru, soud však má za to, že nebyla náležitě prověřena výdajová stránka žalovaného. Soud zpochybňuje zejména tu skutečnost, zda náklady na bydlení žalovaného (byť ve vlastním bydlení) činí skutečně 1 680 Kč, jak je uváděno v hodnocení klienta. Ohledně dalších pravidelných výdajů bylo vycházeno z ničím nepodložené obecné částky životního minima 3 410 Kč. Ve vztahu k výdajové stránce žalovaného nebyly soudu předloženy žádné listiny, ačkoli se nejedná o důkazy, které by nebyly dostupné a nebylo by je možno obstarat (minimálně doklady o platbách za bydlení). Soud má za to, že není možno povinnost poskytovatele úvěru vyplývající z výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vykládat takovým způsobem, že postačuje toliko prohlášení dlužníka, je naopak nezbytné, aby všechny dlužníkem uváděné skutečnosti byly dostatečně ověřeny a prověřeny. V daném případě však toto žalobkyně nesplnila. 9. Z toho důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za nepla