112 C 40/2022-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 40 511,25 se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že [datum] uzavřela s žalovaným dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal vůči žalobkyni co do důvodu a výše dluh v částce 44 511,25 Kč a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3. a 4. splátky a žalobkyně se proto rozhodla využít smluvního oprávnění a odeslala žalovanému dne [datum] oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky do [datum]. Žalovaný však neuhradil ničeho, a proto žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 1. Ze splátkové dohody uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že v ní žalobkyně jako věřitel prohlásila, že nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] ve výši 44 511,25 Kč a žalovaný jako dlužník uznal svůj dluh vůči věřiteli (tedy žalobkyni) v této výši co do důvodu a výše, přičemž souhlasil s kapitalizací dluhu, tj. s tím, že tato částka se stala jistinou uznaného závazku a nebude již dále úročena. Zavázal se pohledávku věřitele splácet ve 22 splátkách po 2 000 Kč splatných dne [datum] a následně vždy k 20. dni v měsíci na zde specifikovaný bankovní účet, přičemž poslední splátka ve výši 2 511,25 Kč měla být uhrazena dne [datum] Dohoda obsahuje v článku 6 ujednání o tom, že v případě, kdy se klient ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, má věřitel právo učinit svým oznámením celý dluh klienta okamžitě splatným tak, že odešle oznámení o zesplatnění dluhu s výzvou k neprodlené úhradě celé dosud nesplacené části pohledávky. 2. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění dluhu ve výši 40 511,25 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek, a to z toho důvodu, že se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Byl vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně úroků z prodlení do [datum]. Dopis byl žalovanému zaslán doporučeně dne [datum], jak bylo prokázáno výpisem z knihy odeslané pošty. 3. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván také předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], která mu byla odeslána doporučeně dne [datum] (prokázáno výpisem z knihy odeslané pošty). 4. Soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobkyně svůj nárok opřela o splátkovou dohodu, která byla mezi účastníky uzavřena a v níže žalovaný uznal závazek ze smlouvy [číslo] sjednané se společností [právnická osoba], přičemž tuto peněžitou pohledávku měla žalobkyni postoupit společnost [právnická osoba] Soud však tuto splátkovou dohodu považuje za zcela neurčité právní jednání z hlediska konkretizace nároku, který měl být uznán. Z uznání není patrno, z jaké konkrétní smlouvy závazek žalovanému vznikl a zejména, z jakých jednotlivých nároků tento dluh ve výši 44 511,25 Kč sestává (jistina, úroky, poplatky či jiné nároky). Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu byla pohledávka v této výši postoupena žalobkyni společností [právnická osoba], která nebyla původním věřitelem žalovaného a jakým způsobem se tato společnost stala věřitelem žalovaného a mohla pohledávku za žalovaným platně postoupit. Z tohoto hlediska je proto uznávací prohlášení žalovaného zcela neurčité a tudíž dle § 553 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) pouze zdánlivé. Soud má za to, že je tato skutečnost podstatná i pro posouzení toho, zda žalovaný neuznal také závazek z absolutně neplatné smlouvy, přičemž absolutní neplatnost smlouvy soud musí podle ust. § 580 a § 588 o. z. zkoumat i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti. Není možno posoudit platnost uznávacího prohlášení učiněného žalovaným, neboť není zřejmé, jaké konkrétní dílčí nároky byly předmětem uznání a z jakého typu smlouvy. Jednalo-li by se o spotřebitelský úvěr, bylo by nezbytné, aby původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, popř. ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013, tedy aby s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované jako dlužníka při sjednávání smlouvy, protože v opačném případě by takováto smlouva byla absolutně neplatná. I když institut uznání dluhu dle ust. § 2053 o. z. zakládá fikci existence dluhu ke dni jeho uznání, má soud za to, že nelze rezignovat na požadavek určitosti a že i uznání dluhu může být předmětem posouzení platnosti tohoto právního jednání. K platnému uznání závazku žalovaným tak dle názoru soudu nedošlo, a protože nebyl tvrzen ani prokázán jiný důvod k plnění, není možno žalobě vyhovět. 5. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit rozhodující tvrzení a předložit důkazy k prokázání výše uvedených skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku. Toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. 6. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.