112 C 411/2021-61 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 28 273 Kč s úrokem z částky 17 760,48 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 24 287 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jím určený účet úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 108,84 % Kč ročně formou 48 měsíčních splátek ve výši 1 336 Kč počínaje říjnem 2019. Před sjednáním smlouvy o úvěru si žalobkyně ověřila, že je žalovaný schopen úvěr řádně hradit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech a prohlášení žalovaného) a z databází, jakož i z jiných zdrojů. Byly zjištěny dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru, dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích [příjmení], v Nebankovním registru klientských informací. Po shromáždění podstatných údajů byl proveden tzv. scoring klienta a žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr hradit. Žalovaný však své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnil řádně a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. [příjmení] celkem 24 048 Kč Před zesplatněním úvěru vzniklo z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč (tj. 499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení) a také právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení, přičemž u žalovaného šlo o prodlení s 4., 16., 17., 18., 19. a 20. splátkou, takže žalobkyně požaduje celkem 1 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a žalobkyni tak vzniklo právo žádat zaplacení celé dosud nesplacené jistiny úvěru spolu s úroky přirostlými ke dni zesplatnění k jistině, celkem tedy 21 091,47 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží 21 091,47 Kč představující aktuální dlužnou novou jistinu úvěru, dále částku 1 200 Kč za náklady za prodlení se splátkami, smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč za 4 dlužné splátky do zesplatnění a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, což za dobu od [datum] z částky 21 091,47 do dne vyhotovení žaloby [datum], činí 3 986,01 Kč a úrok ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 17 760,48 Kč od [datum] do [datum] v nominální roční úrokové sazbě 75,95 %, a od [datum] ve výši 8,25 % ročně (s ohledem na ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. požaduje žalobkyně od 91. dne prodlení žalovaného úrok ve výši reposazby zvýšený o 8 procentních bodů) maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76 953 Kč, neboť dle smluvních ujednání je výše úroku limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy. Tyto částky žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Z důvodu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z částky 24 287 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že došlo k omylu. Smlouvu sice uzavřel, ale bylo to ve prospěch jeho bratra, který přišel o zaměstnání, potřeboval peníze. Prostředky z úvěru byly poskytnuty přímo na účet jeho bratrovi a ten jej také splácel z tohoto účtu až do doby, než mu byl účet zablokován. K doplacení půjčky nedošlo, protože na bratra byla vyhlášena insolvence. 3. Z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně je v tomto seznamu vedena a povolení k činnosti poskytovat spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení získala k [datum]. 4. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 48 měsíčních splátek po 1 336 Kč zaplatit žalobkyni celkem částku 64 128 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba je sjednána ve výši 108,84 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne [datum] byla na účet [číslo] [bankovní účet] poukázána z účtu žalobkyně částka 20 000 Kč. 5. Z formuláře označeného jako Hodnocení klienta provedeného ke smlouvě [číslo] soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedeno, že je svobodný, je invalidní důchodce s příjmem 6 901 Kč měsíčně, jeho životní minimum činí 3 410 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč, ostatní výdeje (doprava, kurzy, záliby, apod.) činí 100 Kč, takže má žalovaný volné zdroje příjmu v částce 1 891 Kč. Výše důchodu vypláceného žalovanému pro invaliditu prvního stupně v částce 6 901 Kč byla prokázána také poštovními poukázkami za měsíce duben, květen a srpen 2019. 6. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedeno skóre 509, tedy jde o nejlepší segment klientů. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] má soud za prokázáno, že u žalovaného nejsou v tomto registru uvedena žádná data ohledně dlužných splátek či příznaku. 7. Z karty klienta - žalovaného ke smlouvě [číslo] má soud za prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta na úvěr částka 20 000 Kč a žalovaný uhradil v předepsaných splátkách 24 048 Kč. 8. Kromě výše uvedených listin provedl soud důkazy oznámením o zesplatnění, dalšími výzvami žalobkyně k úhradě dlužných splátek včetně předžalobní výzvy. Z těchto listin neučinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná relevantní skutková zjištění. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne na jeho požádání peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut, což nebylo nijak zpochybněno. Pokud žalovaný uváděl, že byly finanční prostředky poukázány na bankovní účet jeho bratra, v jehož prospěch úvěrovou smlouvu uzavíral, není tato skutečnost relevantní. Úvěr byl poskytnut na účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru, čímž žalobkyně splnila svou povinnost a bylo právo žalovaného s finančními prostředky naložit dle svého uvážení. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila. Žalovaný na úvěr prostřednictvím svého bratra uhradil 24 048 Kč. 10. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně bylo dle § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací, v registru [příjmení] (z nichž nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného po splatnosti) a měla k dispozici údaje o jeho příjmech, konkrétně o výši invalidního důchodu v částce 6 901 Kč, čímž prověřila aktivní stránku žalovaného. Ve vztahu k výdajové stránce žalovaného však nepředložila žádné důkazy a vycházela pouze z údajů, které jí sdělil žalovaný, nijak nedoložených dalšími listinami. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalovaného vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o nepravděpodobně nízké výši výdajů na bydlení 1 000 Kč a výše jeho osobních výdajů pouze v rovině životního minima. Tyto výdaje byly stanoveny žalobkyní pouze paušální částkou, avšak nebyly nijak doloženy či ověřeny. Bez analýzy aktivní a především pasivní stránky poměrů žalovaného není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit. I pokud by skutečně výdaje žalovaného odpovídaly tomu, co žalobkyně zjistila v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného, soud se neztotožňuje s tím, že žalovaný s příjmem 6 901 Kč a výdaji 4 510 Kč by byl schopen řádně splácet ujednanou měsíční splátku ve výši 1 336 Kč po dobu 48 měsíců. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že by s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, a tudíž tuto smlouvu považuje za absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. a § 588 o. z. pro rozpor se zákonem s tím, že se jedná o neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlížet i bez návrhu. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádn