115 C 298/2022-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 400 Kč s úrokem ve výši 2 533,02 Kč, dále s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 827,29 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela dne 18. 11. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a předala mu částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dosud žalovaný uhradil částku 600 Kč a dluží na jistině částku 10 000 Kč, na poplatcích částku 7 400 Kč. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 20. 10. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 18. 11. 2019 společnost [právnická osoba] a žalovaný, společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr navýšený o 8 000 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 10 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok z úvěru ve výši 25,26 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. 6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný poskytl společnosti [právnická osoba] dne 18. 11. 2019 (tj. v den uzavření Smlouvy) tyto informace o své finanční situaci: bydlí s rodiči, nemá vyživovací povinnost vůči dítěti, je v zaměstnaneckém poměru se mzdou ve výši 10 942 Kč měsíčně, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 7 886 Kč, tj. výdaje na bydlení ve výši 3 385 Kč (o které se dělí s dalšími dvěma osobami), osobní výdaje ve výši 3 500 Kč, paušál na telefon ve výši 1 000 Kč. 7. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 27. 2. 2019 [právnická osoba] [anonymizováno] jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec, smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 3. 2019 do 31. 12. 2019, mzda byla sjednána ve výši 90 Kč na hodinu. 8. Z poštovní poukázky bylo zjištěno, že v říjnu 2019 ČSSZ vyplatila žalovanému částku ve výši 10 763 Kč. 9. Z poštovní poukázky bylo zjištěno, že v listopadu 2019 ČSSZ vyplatila žalovanému částku ve výši 11 123 Kč. 10. Z platebního dokladu SIPO bylo zjištěno, že náklady spojené s bydlením žalovaného za říjen 2019 činily 10 158 Kč (žalovaný se o tyto náklady dělí s dalšíma dvěma osobami). 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno žalovanému poštou dne 4. 2. 2022. 13. Z předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že tato výzva byla zaslána žalovanému poštou dne 19. 4. 2022. 14. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o 8 000 Kč splácet v pravidelných týdenních splátkách ve výši 300 Kč [právnická osoba] prověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. 15. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ a podle § 2395 o. z., jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Dále se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti dané jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a článkem 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť žalovaný byl při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele a z toho důvodu mu slouží zákonem daná ochrana. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému ověřila jeho schopnost tento úvěr splácet, když vycházela z doloženého příjmu žalovaného za dva měsíce před uzavřením Smlouvy a z doložených výdajů žalovaného spojených s bydlením za říjen 2019, tyto výdaje žalovaný hradí z 1/3, neboť bydlí u svých rodičů. Rozdíl mezi měsíčními příjmy a měsíčními výdaji žalovaného, tak jak je žalovaný uvedl v kartě zákazníka, činí cca 3 000 Kč, soud má za to, že z těchto peněz byl žalovaný schopen hradit právní předchůdkyni žalobkyně týdenní splátku ve výši 300 Kč (tj. 1 200 Kč měsíčně). Soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobou nárokované částky jakožto nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení z § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, úrok však byl snížen v souladu s § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na 8,25 % od 91 dne po splatnosti žalované pohledávky. Žalobkyni byl přiznán nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 12. 1. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti žalované pohledávky. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 765 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 452 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč, přičemž odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), odměna za 1 úkon právní služby činí 300 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 300 Kč a režijní paušál za 1 úkon právní služby před podáním žaloby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT – tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Právní zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 252 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.