115 C 365/2021-88 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 4. 3. 2021 a postoupenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 250 Kč s úrokem ve výši 1 584,37 Kč, s úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 60 000 Kč za dobu od 23. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 250 Kč za dobu od 23. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 2. 2020 za pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet částku 60 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované z jejího příjmu, dále lustrovala žalovanou v dostupných databázích dlužníků. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru ke dni 22. 7. 2020 a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky 61 834,37 Kč. Žalovaná dosud neuhradila na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 10. 2. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ (č. l. 26) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely tuto smlouvu dne 26. 2. 2020, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč připsáním částky úvěru na [anonymizováno] žalované č. [bankovní účet]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,9 % ročně, přičemž v případě ukončení platnosti pojištění se zápůjční úroková sazba zvyšuje na 8,9 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit poplatky stanovené v Sazebníku. 6. Z historie úvěru (č. l. 32) bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila na úvěr ve výši 60 000 Kč ničeho. 7. Ze Sazebníku bankovních poplatků [anonymizováno] platného od 15. 12. 2019 (č. l. 44) bylo zjištěno, že poplatek za zaslání každé upomínky činí 50 Kč a poplatek za zaslání upomínky za nesplnění smluvních podmínek činí 150 Kč. 8. Z výpisů z [anonymizováno] žalované bylo zjištěno, že dne 26. 2. 2020 žalobkyně poskytla žalované převodem na její [anonymizováno] částku 60 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru, tj. za prosinec 2019 až únor 2020 byl ve výši 18 993 Kč, žalovaná čerpala ještě další úvěry – dne 22. 1. 2020 úvěr ve výši 200 000 Kč a dne 25. 1. 2020 úvěr ve výši 200 100 Kč. Konečný zůstatek na [anonymizováno] žalované je záporný – 3 475,75 Kč. 9. Z dopisu ze dne 17. 6. 2020 (č. l. 23) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru s upozorněním, že v případě neuhrazení dojde k odstoupení od úvěrové smlouvy. 10. Z doručenky (č. l. 22) bylo zjištěno, že dne 18. 6. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalované. 11. Z dopisu ze dne 9. 2. 2021 (č. l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení. 12. Z poštovního podacího archu (č. l. 24) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 10. 2. 2021 poštovní zásilku na adresu žalované. 13. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná byl majitelkou účtu - mKonta, na který jí dne 26. 2. 2020 žalobkyně poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr nesplatila ničeho, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru. Žalobkyně neprokázala v rámci tohoto řízení zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedoložila tak, že majetková situace žalované v rozhodné době jí dovolovala vzít si úvěr ve výši 60 000 Kč a tento řádně splácet. 14. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 18. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 19. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastnicemi řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaná byla při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinností stanovených směrnicí mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru tak, že vycházela