115 C 374/2021-63 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 101,06 Kč s úrokem ve výši 1 912,60 Kč, dále s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 19 246,72 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 246,72 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný čerpal peněžní prostředky a následně je nesplácel řádně a včas. Žalovaný dluží na jistině částku 19 246,72 Kč, na dlužných poplatcích částku 854,34 Kč, na smluvním úroku kapitalizovaném ke dni 15. 3. 2021 částku 1 912,60 Kč. Žalobkyně neuvedla, a to ani k výzvě soudu, jakým způsobem si její právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o kreditní kartě. Žalobkyně připojila smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh – seznamů postoupených pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 17. 1. 2022. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Věřitel“) a žalovaným dne 20. 8. 2018, byl sjednán úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně, měsíční poplatek za správu karty ve výši 50 Kč. 6. Z protokolu o převzetí kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaný si převzal kreditní kartu spolu s [příjmení]. 7. Ze souhrnného výpisu z účtu ke kreditní kartě bylo zjištěno, že konečný zůstatek na kartě byl záporný – 22 013,66 Kč. 8. Z dopisu ze dne 26. 5. 2021 bylo zjištěno, že [právnická osoba] a. s. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. 9. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2021 bylo zasláno žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze [právnická osoba] a. s. na žalobkyni. 10. Z dopisu ze dne 15. 4. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] (Věřitel) oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na [právnická osoba] a. s . 11. Z přehledu podacích čísel bylo zjištěno, že žalovanému bylo odesláno oznámení postoupení žalované pohledávky ze společností [právnická osoba] na [právnická osoba] a. s . 12. Z dopisu ze dne 26. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně k uhrazení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě, že žalovaný tuto částku neprodleně nezaplatí. 13. Ze seznamu odeslaných předžalobních výzev bylo zjištěno, že dne 27. 5. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 14. Na základě výše uvedených listinný důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (Věřitel) poskytla žalovanému na základě Smlouvy kreditní kartu s úvěrovým limitem do částky 20 000 Kč, žalovaný čerpal peněžní prostředky, konečný zůstatek přehledu čerpání částek z kreditní karty je – 22 013,66 Kč. Pohledávka za žalovaným byla 2x postoupena, z Věřitele na [právnická osoba] a. s. a z této společnosti na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky před podáním žaloby. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem její právní předchůdkyně (Věřitel) zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. 15. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 17. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 19. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 20. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenými smlouvami o postoupení pohledávek, na základě kterých žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od [právnická osoba] a. s. a tato společnost ji nabyla dříve od původního věřitele – společnosti [právnická osoba]; pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi Věřitelem a žalovaným měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, Věřitel mu poskytl úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda Věřitel jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrni