117 C 105/2022-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 228,63 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 1 866,15 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 10. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti v místě svého bydliště od osoby pověřené původním věřitelem, což stvrdila podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 10 302 Kč spočívajícím ve smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, tj. celkem částku ve výši 22 302 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na den 10. 11. 2019. Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti vyplněné žalovanou, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a finanční situaci, na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Původní věřitel s náležitou péčí posoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení předmětného úvěru. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, když uhradila pouze částku ve výši 16 668 Kč, která byla původním věřitelem započtena částečně ve výši 8 771,37 Kč na jistinu úvěru a částečně ve výši 7 896,63 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou jistiny ve výši 3 228,63 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 2 405,37 Kč. Úvěr nebyl původním věřitelem zesplatněn a splatnost celého závazku tedy nastala nejpozději splatností poslední sjednané splátky, tj. dnem 10. 11. 2019. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Předmětná pohledávka byla následně ke dni 19. 7. 2021 postoupena původním věřitelem na žalobkyni, což bylo žalované původním věřitelem oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka celkem 14 044,53 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila na svůj dluh částku v celkové výši 2 000 Kč, a to platbou ve výši 1 000 Kč ze dne 29. 9. 2021 a platbou ve výši 1 000 Kč ze dne 28. 10. 2021. [příjmení] v celkové výši 2 000 Kč byla na pohledávku za žalovanou alokována v souladu se zákonem. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované žalobkyně žalobou po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 3 228,63 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 3 172,28 Kč, který zahrnuje nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 93,44 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 484,86 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 281,61 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 545,46 Kč a postoupený úrok za dobu od 11. 11. 2019 do 11. 6. 2021 ve výši 766,91 Kč, dále požaduje úhradu postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 11. 11. 2019 do 11. 6. 2020 ve výši 511,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 19. 7. 2021 do 28. 10. 2021 ve výši 88,46 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 144 Kč (za 2 telefonické hovory po 72 Kč) a postoupené smluvní pokuty ve výši 1 866,15 Kč, tj. ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý započatý den prodlení za dobu od 11. 11. 2019 do 11. 6. 2021. Vzhledem ke stále trvajícímu prodlení žalované požaduje žalobkyně dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího pod dni poslední platby žalované, tj. od 29. 10. 2021, do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni již ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 11. 5. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 10. 9. 2018 na základě žádosti žalované ze dne 10. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v kapitalizované 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 160 Kč (tj. celkem 22 302 Kč) ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, od 1. 7. 2018 je zaměstnána s příjmem ve výši 14 810 Kč měsíčně, náklady žalované činily 2 000 Kč na bydlení a energie a 3 410 Kč na dopravu, jídlo a ostatní náklady. Žalovaná bydlela ve vlastním bydlení, neměla vyživovací povinnost. K ověření svých majetkových poměrů měla žalovaná doložit občanský průkaz, řidičský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 9. 2018, žádosti o úvěr ze dne 10. 9. 2018 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 9. 2018). Dne 5. 8. 2021 původní věřitel oznámil žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalované odesláno dne 9. 8. 2021 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacím archem ze dne 9. 8. 2021). Výzvou ze dne 18. 10. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 13 091,36 Kč nejpozději do 1. 11. 2021. Výzva byla žalované odeslána dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou ze dne 18. 10. 2021 a podacím poštovním archem ze dne 20. 10. 2021). Z dalších provedených listinných důkazů soud nic podstatného nezjistil. 4. Žaloba není důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, na základě které byla původním věřitelem poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Soud však současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu téměř žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, jako důkaz prokazující, že tuto svou zákonnou povinnost splnil, navrhla pouze žádost žalované o úvěr, z této listiny je však pouze zřejmé, že žalovaná uvedla své celkové měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 14 810 Kč, přičemž měla mít výdaje na bydlení, domácnost a další potřebné výdaje v celkové výši 5 410 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalované ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu