117 C 386/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 860,74 Kč s příslušenstvím a částky 6 435,62 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne 25. 2. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v místě svého bydliště od osoby pověřené původním věřitelem, což stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 19 160 Kč spočívajícím ve smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, tj. celkem částku ve výši 35 160 Kč ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 1 758 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na den 25. 10. 2017. Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti vyplněné žalovaným, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a finanční situaci, na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Původní věřitel s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení předmětného úvěru. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 25 920 Kč, která byla původním věřitelem započtena částečně ve výši 11 139,26 Kč na jistinu úvěru a částečně ve výši 14 780,14 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou jistiny ve výši 4 860,74 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 4 379,26 Kč. Úvěr nebyl původním věřitelem zesplatněn a splatnost celého závazku tedy nastala nejpozději splatností poslední sjednané splátky, tj. dnem 25. 10. 2017. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Předmětná pohledávka byla následně ke dni 19. 7. 2021 postoupena původním věřitelem na žalobkyni, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka celkem 45 588,17 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného žalobkyně žalobou po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 4 860,74 Kč, kapitalizovaného úroku v celkové výši 5 787,22 Kč, který zahrnuje nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 322,57 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 681,53 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 693,63 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 681,53 Kč a postoupený úrok za dobu od 26. 10. 2017 do 11. 6. 2021 ve výši 4 407,96 Kč, a to při zohlednění platby žalovaného po postoupení pohledávky ve výši 3 000 Kč (8 787,22 Kč – 3 000 Kč). Dále žalobkyně požaduje úhradu postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 26. 10. 2017 do 11. 6. 2021 ve výši 1 419,36 Kč a za dobu od 19. 7. 2021 do 15. 10. 2021 ve výši 93,27 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 6 435,62 Kč, tj. ve výši 0,5 % z dlužné jistiny úvěru za každý započatý den prodlení za dobu od 26. 10. 2017 do 11. 6. 2021. Vzhledem ke stále trvajícímu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne 16. 10. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 9. 3. 2022 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 25. 2. 2016 na základě žádosti žalovaného ze dne 25. 2. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v kapitalizované 3 728 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 6 400 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 632 Kč a inkasním poplatkem ve výši 6 400 Kč (tj. celkem 35 160 Kč) ve 20 pravidelných měsíčních splátkách po 1 758 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou od 2. 11. 2015 do 31. 12. 2016 s příjmem ve výši 10 500 Kč měsíčně, bydlel v družstevním bytě s manželkou a dvěma dětmi do 18 let, manželka měla příjem 15 500 Kč měsíčně. Náklady domácnosti žalovaného činily 3 300 Kč na bydlení a energie, 10 000 Kč na dopravu, jídlo a ostatní náklady a 200 Kč na telefon. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky stávajících půjček. K ověření svých majetkových poměrů měl žalovaný doložit občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky (prokázáno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 2. 2016, žádosti o úvěr ze dne 25. 2. 2016 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2016). Dne 5. 8. 2021 původní věřitel oznámil žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 9. 8. 2021 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacím archem ze dne 9. 8. 2021). Výzvou ze dne 18. 10. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 28 613,39 Kč nejpozději do 1. 11. 2021. Výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou ze dne 18. 10. 2021 a podacím poštovním archem ze dne 20. 10. 2021). Z dalších provedených listinných důkazů soud nic podstatného nezjistil. 4. Žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a následujících občanského zákoníku, na základě které byla původním věřitelem poskytnuta zápůjčka ve výši 16 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu téměř žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jako důkaz prokazující, že tuto svou zákonnou povinnost splnil, navrhla pouze žádost žalovaného o úvěr, z této listiny je však pouze zřejmé, že žalovaný uvedl své celkové měsíční příjmy z pracovního poměru ve výši 10 500 Kč a příjem manželky ve výši 15 500 Kč, přičemž měl mít výdaje na bydlení, domácnost a další potřebné výdaje v celkové výši 13 500 Kč měsíčně, aniž by byly tyto výdaje blíže specifikovány. Ve společné domácnosti měl žalovaná žít s manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalovaného ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by původní věřitel žalovaného lustroval v dostupných registrech a databázích. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto právní předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku v celkové výši 16 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákon