117 C 396/2021-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 9. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky 4 920 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 9. 2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet žalované, který byl předem ověřen platbou ve výši 1 Kč označenou jako registrační poplatek. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit původnímu věřiteli spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 920 Kč nejpozději do 29. 10. 2020 Smlouva byla uzavřena na žádost žalované prostřednictvím komunikace na dálku prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Žalovaná sjednanou částku řádně a včas nehradila, nereagovala ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2021. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 9. 3. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z vyhotovení smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] označena jako věřitel se touto listinou zavazuje poskytnout žalované jako klientovi úvěr ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou 279,83 % ročně a žalovaná se zavazuje částku v celkové výši 4 920 Kč (jistina + úrok 920 Kč) vrátit věřiteli jednorázově do 29. 10. 2020. Úvěr má být poskytnut na bankovní účet žalované. Ze smlouvy vyplývá, že její součástí jsou obchodní podmínky a sazebník. Smlouva není podepsána ani jednou ze smluvních stran. [příjmení] ve výši 4 000 Kč byla původním věřitelem žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na účet žalované dne 29. 9. 2020 (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 29. 9. 2020 a částečným výpisem z účtu původního věřitele za období měsíce září 2020 a za období od 23. 9. 2017 do 25. 9. 2017). Dne 29. 3. 2021 společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze 1 této smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem dne 14. 4. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně příloh, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021 a podacím lístkem ze dne 14. 4. 2021). Výzvou ze dne 14. 4. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 12 156 Kč s příslušenstvím do tří dnů, výzva byla žalované odeslána dne 14. 4. 2021 (prokázáno Výzvou před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2021 a podacím lístkem ze dne 14. 4. 2021). 4. V daném případě má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobkyně svůj nárok opírala o tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala jej vrátit žalobkyni spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 29. 10. 2020. Žalobkyně však neprokázala, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo. Předložené vyhotovení smlouvy postrádá podpis žalované a nebylo ani prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy jiným způsobem. Soud má však za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet částku v celkové výši 4 000 Kč. Jelikož k plnění došlo bez právního důvodu, má soud za to, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 4 000 Kč ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná na dlužnou částku něčeho uhradila, proto byla k úhradě dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 4 000 Kč zavázána tímto rozsudkem. Žalovaná je v prodlení s plněním a žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitelem ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, má ve smyslu § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení byl však žalobkyní přiznán až ode dne 23. 4. 2021, když žalovaná byla žalobkyní k úhradě dluhu vyzvána až předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne 19. 4. 2021 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 3 dnů ode dne doručení, tj. do 22. 4. 2021. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku. K jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být soudem poučena v souladu s ust. § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nedostatcích v žalobních tvrzeních a důkazních návrzích. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovanou, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 62 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 19 % uplatněného nároku. Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) dle §11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) po 200 Kč podle § 14b odst. 1, tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 62 % představuje 923 Kč a k této částce byla žalovaná zavázána.