117 C 405/2021-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 840 Kč za dobu od 4. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný poté, co se prostřednictvím internetové domény [webová adresa] zaregistroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejich služeb, požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč. Na základě jeho žádost zaslala žalobkyně žalovanému návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu zaslaného mu SMS zprávou. Dne 21. 12. 2020 tedy došlo k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v celé výši dne 3. 1. 2020, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, tj. ve výši 60 Kč denně. Úvěr žalobkyně žalovanému vyplatila dne 21. 12. 2021 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, ačkoli byl k úhradě opakovaně vyzýván. Nereagoval ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 13. 3. 2021. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky, tj. ve výši 840 Kč a úrok z prodlení z těchto částek v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 9. 2. 2022 a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 21. 12. 2020 vypracovala žalobkyně Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] ve které je jako úvěrující označena žalobkyně, jako úvěrovaný je označen žalovaný, a to jménem, příjmením, rodným číslem, datem narození, IČ, adresou místa podnikání, emailem a číslem mobilního telefonu, rovněž je uvedeno bankovní spojení klienta. Jako předmět smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jako podnikateli peněžní prostředky v úhrnné výši 3 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru nejpozději do 3. 1. 2021. Ve smlouvě bylo uvedeno, že se smlouva je uzavírána elektronicky, u podpisu úvěrovaného je uveden pouze kód SMS verifikace: [číslo] (prokázáno vyhotovením smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2020). Dne 21. 12. 2020 žalobkyně prostřednictvím platební brány ThePay převedla ze svého účtu částku 3 000 Kč na účet žalovaného bez uvedení specifikace platby či variabilního symbolu (prokázáno potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 12. 2020, sdělením mBank S.A. ze dne 6. 1. 2022 a částečným výpisem z účtu žalovaného za období od 21. 12. 2020 do 28. 12. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 13. 3. 2021 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě částky v celkové výši 9 222,02 Kč do 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 3. 2021 a přiloženým podacím archem). 4. V daném případě má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobkyně svůj nárok opírala o tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal jej vrátit žalobkyni spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 3. 1. 2021. Žalobkyně však neprokázala, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo. Předložené vyhotovení smlouvy postrádá podpis žalovaného a nebylo ani prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy jiným způsobem. Soud má však za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku v celkové výši 3 000 Kč. Jelikož k plnění došlo bez právního důvodu, má soud za to, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 3 000 Kč ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaný na dlužnou částku něčeho uhradil, proto byl k úhradě dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 3 000 Kč zavázán tímto rozsudkem. Žalovaný je v prodlení s plněním a žalobkyně má ve smyslu § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení byl však žalobkyní přiznán až ode dne 21. 3. 2021, když žalovaný byl žalobkyní k úhradě dluhu vyzván až předžalobní upomínkou ze dne 13. 3. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne 17. 3. 2021 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 3 dnů ode dne doručení, tj. do 20. 3. 2021. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku. K jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být soudem poučena v souladu s ust. § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nedostatcích v žalobních tvrzeních a důkazních návrzích. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 54 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 23 % uplatněného nároku (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 54 % představuje 804 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán.