130 C 298/2022-59 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 9 477,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [anonymizována dvě slova] s. r. o. ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 11. 9. 2020, ve znění dodatku. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému částku ve výši 5 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 519 Kč do 8. 1. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho. Předmětem žaloby je jistina ve výši 5 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 519 Kč, úrok za dobu od 9. 1. 2021 do 10. 10. 2021 ve výši 1 491,78 Kč, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 268,89 Kč vypočtená jako 0,1 % z jistiny denně za dobu od 9. 1. 2021 do 26. 2. 2021 a účeĺně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč. Dále žalobkyně požadovala z jistiny úrok z prodlení ve výši 520,88 Kč vypočtený za dobu od 9. 1. 2021 do 4. 3. 2022 a od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 25. 10 2022 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Ze smlouvy o úvěru č. 9A680 [číslo] a jejího dodatku, formuláře o předsmluvních informacích a potvrzení o platbách soud zjistil, že mezi [anonymizována dvě slova] s. r. o. a žalovaným byla dne 11. 9. 2020 uzavřena na dálku smlouva o úvěru ve výši 5 500 Kč, který měl být zaplacen na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, úrok ve výši 162,74 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 649,38 Kč. Úvěr měl být splacen do třiceti dnů od odeslání finančních prostředků. Dodatkem ze dne 9. 12. 2020 byla posunuta splatnost do 8. 1. 2021 a poplatek zvýšen na 2 356,26 Kč. [příjmení] ve výši 5 500 Kč byla odeslána na účet žalovaného z účtu původní věřitelky dne 11. 9. 2020. 4. Z upomínek ze dne 13. 1. 2021, 18. 1. 2021, 28. 1. 2021 a 7. 2. 2021 vyhotovených původní věřitelkou a z přípisu žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 a jejího zástupce ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že v nich byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy [číslo]. Odeslání přípisů nebylo prokázáno. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 3. 2022, které bylo odesláno žalovanému dne 29. 3. 2022, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši ve výši 12 779,67 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně a obsahuje přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky, a to obyčejný dopis ze dne 2. 5. 2022 a cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného ve dnech 30. 5. 2022, 16. 6. 2022, 27. 6. 2022, 12. 7. 2022 a 9. 8. 2022. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2022 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 12 779,67 Kč do 25. 7. 2022. Předžalobní výzva byla odeslána dne 13. 7. 2022. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [anonymizována dvě slova] s. r. o. ze smlouvy uzavřené dne 11. 9. 2020 se žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 5 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 162,74 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 356,26 Kč, celkem tedy částku ve výši 8 019 Kč do 8. 1. 2021. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a tato skutečnost ani nevyplývá z předložených důkazů. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 9. Stejně tak by žalobkyně byla poučena o tom, že neprokázala, že jí skutečně vznikly náklady mimosoudního vymáhání a že byly vynaloženy účelně. 10. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 5 500 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně a výsledků dokazování neuhradil ničeho, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 11. 4. 2022 na základě oznámení o postoupení pohledávky. To bylo odesláno dne 29. 3. 2022 a při předpokladu doručení do tří pracovních dnů jej má soud za doručené 1. 4. 2022. V oznámení byla stanovena lhůta k plnění od deseti od obdržení oznámení. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni úrok z prodlení. 11. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ode dne 12. 4. 2022 a ve zbytku žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobkyně se v zásadě rovnal procesnímu úspěchu žalovaného. Pro účely nákladů řízení a posouzení procesního úspěchu přitom soud vycházel ze základu tvořeného jistinou zápůjčky, smluvní pokutou, kapitalizovaným příslušenstvím a náklady spojenými s vymáháním pohledávky.