130 C 302/2022-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 37 931,30 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne 8. 1. 2020. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 17 184 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč do 8. 3. 2021. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Ve sjednané době splatnosti žalovaná uhradila pouze 3 156 Kč. Předmětem žaloby byla jistina ve výši 18 433,05 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 638,89 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 968,22 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 700,82 Kč, inkasní poplatek ve výši 3 294,45 Kč, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 650 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 884,76 Kč vypočtená jako 0,1 % jistiny za dobu od 9. 3. 2021 do 29. 11. 2021. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 104,09 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 23. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci jednal dne 19. 10. 2022 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 13 950 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, má výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 500 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, má exekučně vymáhaný dluh ve výši 15 000 Kč a dluh u [právnická osoba] ve výši 17 896 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 8. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Oproti tomu se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky ve výši 20 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 22. 2. 2021 byla pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, které bylo odesláno žalované dne 12. 1. 2022, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 51 542,76 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně a obsahuje přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky, a to odchozí telefonické hovory ze dne 9. 2. 2022, 5. 4. 2022 a 25. 4. 2022 a cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované ve dnech 1. 3.2022 a 14. 3. 2022. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 51 542,76. Předžalobní výzva byla odeslána dne 4. 5. 2022. 8. Z tabulky KIE C/5 [číslo] a z oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 8. 1. 2020 se žalovanou. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 17 184 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu pouze žádost o poskytnutí úvěru. Z té je zřejmé, že původní věřitelka vyhodnotila majetkové poměry žalované a schopnost zápůjčku splácet nesprávně, když nepřihlédla ke stávajícímu zadlužení žalované a nezkoumala řádně faktické výdaje žalované. Spolu s výší měsíčního příjmu žalované nemohly vést zjištěné okolnosti k objektivnímu závěru, že žalovaná je schopna zápůjčku splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 10. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalované zápůjčku splácet. Stejně tak by žalobkyně byla poučena o tom, že neprokázala, že jí skutečně vznikly náklady mimosoudního vymáhání a že byly vynaloženy účelně. 11. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 3 156 Kč, je žalovaná povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 16 844 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 27. 1. 2022 na základě oznámení o postoupení pohledávky odeslaného žalované dne 12. 1. 2022. Při předpokladu doručení do tří pracovních dnů považuje soud oznámení za doručené dne 17. 1. 2022. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni úrok z prodlení. 12. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 844 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ode dne 28. 1. 2022 a ve zbytku žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější než žalobkyně a které by tak náležela poměrná náhrada nákladů řízení, v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Pro účely posouzení procesního úspěchu přitom soud vycházel ze základu tvořeného jistinou zápůjčky, smluvní pokutou, kapitalizovaným příslušenstvím a náklady spojenými s vymáháním pohledávky.