130 C 33/2022-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 423,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 3. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 30. 1. 2021, ve znění ze dne 4. 2. 2021, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaná uskutečnila verifikační platbu. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit do 3. 4. 2021. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet. V souvislosti s prodlením žalované požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Ke dni postoupení se dluh skládal z jistiny ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 930 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 4. 4. 2021 do 6. 9. 2021 v kapitalizované výši 210,21 Kč. Žalovaná uhradila po postoupení pohledávky pouze 2 000 Kč. Tato částka byla započtena na smluvní pokutu, náklady upomínání, na úrok z prodlení a co do částky 576,89 Kč na jistinu. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu úvěru. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 31. 3. 2022, ač řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 30. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 4 000 Kč, jenž byl vyplacen žalované dne 1. 2. 2021 na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit částku ve výši 4 000 Kč do 3. 4. 2021. Úrok nebyl sjednán. V dodatku ke smlouvě ze dne 4. 2. 2021 byl úvěr zvýšen na 6 000 Kč. Téhož dne byla žalované na stejný účet vyplacena částka ve výši 2 000 Kč. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalované, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Z upomínek původní věřitelky ze dne 17. 4. 2021, 26. 4. 2021, 4. 5. 2021 a oznámení o předání do advokátní kanceláře soud zjistil pouze to, že byly vyhotoveny. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek dne 6. 9. 2021 ze dne 27. 9. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem a plnou mocí soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovanou ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 7 080 Kč. Oznámení původní věřitelky o postoupení pohledávky a oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky byla odeslána dne 15. 9. 2021. V oznámení žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 30. 9. 2021. 6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 15. 12. 2021 byla odeslána žalované výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 6 618,15 Kč do 13. 1. 2022 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, v kterém je uveden přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky, a to obyčejný dopis ze dne 13. 10. 2021 a cesty terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované ve dnech 4. 11. 2021, 9. 11. 2021, 11. 11. 2021 a 14. 12. 2021. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 6. 9. 2021 postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 30. 1. 2021, ve znění dodatku ze dne 4. 2. 2021 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 3. 4. 2021. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 6 000 Kč, ze které žalovaná vrátila žalobkyni po postoupení pohledávky 2 000 Kč. Žalovaná je proto povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni zbývající část ve výši 4 000 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 30. 9. 2021 na základě oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 15. 9. 2021. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 4 000 Kč za dobu od 15. 12. 2021, jak bylo požadováno v žalobě (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.) 9. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 10. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 627 Kč. Žalobkyně měla v řízení 65 % úspěch, neúspěšná byla z 35 %. Přiznaná náhrada představuje 30 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 189 Kč a soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (celkem 2 089 Kč).