130 C 368/2021-62 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 447 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 16. 11. 2020 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 18. 7. 2019 byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 3 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 17. 8. 2019. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh 4 447 Kč a skládal se z dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 347 Kč vypočtené jako 0,1 % z dlužné jistiny denně za dobu do 18. 8. 2019 do 8. 11. 2020 a poplatků za odeslání dvou písemných upomínek ve výši 100 Kč. V dohodě uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 1. 2021 žalovaný uznal dluh ve výši 4 447 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve sjednaných splátkách, neuhradil však ničeho. Z dlužné částky ve výši 4 447 Kč žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 25. 5. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 11. 1. 2022, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] obchodních podmínek a splátkové dohody soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 3 000 Kč, jenž byl žalovanému vyplacen téhož dne v hotovosti v trafice [právnická osoba], a. s . Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů, tj. do 17. 8. 2019. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a paušální poplatky za upomínky ve výši od 50 Kč do 1 200 Kč dle délky prodlení. Žalovaný poskytnutou částku včas nevrátil. Závazek ze smlouvy [číslo] ve výši 4 447 Kč uznal žalovaný ve splátkové dohodě uzavřené dne 29. 1. 2021 s žalobkyní co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit ve třech splátkách nejpozději do 24. 5. 2021. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s přílohami a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 4 447 Kč. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12 2020, které bylo odesláno dne 7. 12. 2020, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení oznámení. 5. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 17. 6. 2021 byla odeslána žalovanému výzva k úhradě dluhu dle splátkové dohody ze dne 29. 1. 2021 ve výši 4 447 Kč do 25. 6. 2021. 6. Z formuláře o standardních informacích a opakované výzvy k úhradě soud neučinil závěr o skutkovém stavu. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 16. 11. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 18. 7. 2019 a označené jako smlouva o úvěru [číslo]. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému v hotovosti částku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 17. 8. 2019. 8. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. 9. Žalobkyně netvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit a protože k jednání soudu žalobkyně nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 10. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 3 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. 11. Skutečnost, že žalovaný uznal dluh ze smlouvy ve výši 4 447 Kč, na závěrech soudu nic nemění, neboť uznat lze pouze dluh (ust. § 2053 občanského zákoníku) vzniklý na základě platného právního jednání. 12. Splatnost pohledávky ve výši 3 000 Kč nastala dle názoru soudu na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020. 13. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 občanského zákoníku a, vázán žalobou dle ust. § 153 odst. 2 o. s. ř., přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 25. 5. 2021. 14. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 506 Kč. Žalobkyně měla v řízení 67 % úspěch, neúspěšná byla z 33 %. Přiznaná náhrada představuje 34 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 189 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč (celkem 1 489 Kč).