130 C 60/2022-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 864,77 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 22. 2. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 10 302 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 měsíčních splátkách do 22. 4. 2020. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve sjednané době splatnosti žalovaný uhradil pouze 2 538,40 Kč, z toho 1 268,20 Kč bylo započteno na jistinu a 1 270,20 Kč na příslušenství. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě 29,41 Kč. Předmětem žaloby byla jistina ve výši 10 731,80 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 921,75 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 208,78 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 987,84 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 913,43 Kč, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 442,97 Kč vypočtená jako 0,1 % jistiny za dobu od 23. 4. 2020 do 11. 6. 2021. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 10 828,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 420,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 5. 4. 2022 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 19. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 14 275 Kč měsíčně, zaměstnán je na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, má výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 410 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a ve výši 2 000 Kč na exekuce. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky ve výši 12 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, které bylo odesláno žalovanému dne 9. 8. 2021, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 31 720,84 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně a obsahuje přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky, a to obyčejný dopis ze dne 6. 9. 2021 a cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného ve dnech 30. 8. 2021, 16. 9. 2021 a 4. 10. 2021. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 32 025,21 Kč do 1. 11. 2021. Předžalobní výzva byla odeslána dne 20. 10. 2021. 8. Z tabulky [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], z oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 17. 8. 2021 a ze sdělení o předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 22. 2. 2019 se žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 10 302 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu pouze žádost o poskytnutí úvěru. Z té je zřejmé, že původní věřitelka nezkoumala řádně výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, zejména skutečnou výši výdajů na bydlení a živobytí, a nesprávně vyhodnotila jeho příjmovou stránku, když z žádosti vyplývá, že pracovní poměr, z něhož žalovanému plynul jediný příjem, byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2019, tedy nepokrývá celou sjednanou dobu splácení. Rovněž výše měsíčního příjmu žalovaného a existence exekuce nemohly vést k objektivnímu závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 10. Stejně tak by žalobkyně byla poučena o tom, že neprokázala, že jí skutečně vznikly náklady mimosoudního vymáhání a že byly vynaloženy účelně. 11. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 2 567,81 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 9 432,19 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 1. 11. 2021 na základě předžalobní výzvy odeslané žalovanému dne 20. 10. 2021. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni úrok z prodlení. 12. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 432,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 2. 11. 2021 a ve zbytku žalobu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně a kterému by tak náležela poměrná náhrada nákladů řízení, v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Pro účely nákladů řízení a posouzení procesního úspěchu přitom soud vycházel ze základu tvořeného jistinou zápůjčky, smluvní pokutou, kapitalizovaným příslušenstvím a náklady spojenými s vymáháním pohledávky.