130 C 7/2022-68 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 21 117,49 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 11. 6. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 1. 3. 2020, ve znění ze dne 21. 4. 2020, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaná učinila verifikační platbu. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do 22. 5. 2020. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, celkem uhradila původní věřitelce pouze 9 002 Kč. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 14 758 Kč. V souvislosti s prodlením žalované požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 14 758 Kč za dobu od 23. 5. 2020 do 31. 5. 2021, kterou vypočetla do částky 5 519,49 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 23. 5. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 1 512,19 Kč a od 15. 6. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč za odchozí dopis, odchozí dopis doporučeně, odchozí telefonický hovor a osobní návštěvu. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 669,49 Kč představující smluvní pokutu ve výši 5 519,49 Kč a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Soud proto žalobu ve výroku I. v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 9. 3. 2022, ač řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 3. 2020, ve znění jejího dodatku ze dne 21. 4. 2020, obchodních podmínek, potvrzení o provedených úhradách a výpisu z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 1. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, která byla doplněna dodatkem ze dne 21. 4. 2020. Na základě uvedené smlouvy byla žalované vyplacena celkem částka ve výši 20 000 Kč tak, že dne 2. 3. 2020 byla žalované vyplacena na účet, z něhož zaplatila verifikační platbu, částka ve výši 10 000 Kč, dne 12. 3. 2020 částka ve výši 3 000 Kč a dne 22. 3. 2020 prostřednictvím platební brány ThePay částka ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit částku ve výši 20 000 Kč zvýšenou o úrok ve výši 3 760 Kč do 22. 5. 2020. Byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalované, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku. 5. Z tabulky KIZAP [číslo], upomínek původní věřitelky ze dne ze dne 5. 6. 2020, 22. 6. 2020, 1. 7. 2020 a sdělení žalobkyně o tom, že na ni byla postoupena pohledávka, soud nečinil žádná právně významná zjištění. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovanou ze smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 21 709 Kč. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 29. 6. 2021, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení oznámení. 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky vyhotoveného žalobkyní z jejího interního systému soud zjistil, že je zde uveden soupis úkonů k mimosoudnímu vymáhání pohledávky za žalovanou, podle něhož mělo dojít dne 12. 7. 2021 k telefonickému hovoru, dne 3. 8. 2021 měl být vyhotoven obyčejný dopis a ve dnech 2. 9. 2021, 13. 9. 2021, 30. 9. 2021, 12. 10. 2021, 15. 11. 2021 a 7. 12. 2021 měl pověřený terénní pracovník vykonat cesty na kontaktní adresu dlužníka. 8. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 11. 11. 2021 byla odeslána žalované výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] v celkové výši 21 709 Kč. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 11. 6. 2021 postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 1. 3. 2020, ve znění dodatku ze dne 21. 4. 2020 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 22. 5. 2020. Žalovaná uhradila původní věřitelce pouze 9 002 Kč. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Poté co soud žalobkyni k předložení důkazů vyzval, žalobkyně uvedla, že žádnými takovými důkazy nedisponuje a žalobu vzala částečně zpět. Z toho důvodu soud smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona a v souladu s větou třetí téhož ustanovení zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni rozdíl mezi vyplacenou zápůjčkou ve výši 20 000 Kč a vrácenou částkou ve výši 9 002 Kč, t. j. částku ve výši 10 998 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 12. 7. 2021 na základě oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů po obdržení oznámení. Oznámení bylo prokazatelně odesláno dne 29. 6. 2021 a za předpokladu, že žalované bylo doručeno do třech pracovních dnů, doručeno nejpozději dne 2. 7. 2021. Ode dne 13. 7. 2021 je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 10 998 Kč. 10. Co do částky 3 760 Kč s příslušenstvím soud žalobu z důvodu neplatnosti smlouvy zamítl. 11. Co do částky 690 Kč soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že požadované náklady skutečně vynaložila a že šlo o náklady účelně vynaložené. Pro neúčast žalobkyně u jednání nemohla být žalobkyně v tomto směru soudem ani poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž částečné zpětvzetí žaloby považoval za procesní neúspěch žalobkyně spolu se zamítavým výrokem. Protože procesní úspěch a neúspěch žalobkyně a žalované byl v zásadě stejný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.