107 C 34/2023-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 2. 11. 2022 a doplněnou dne 26. 2. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 288,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 783,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 633,33 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne 24. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předala žalovanému při uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 63 079 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 3 505 Kč, poslední splátka ve výši 3 494 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil celkem 4 500 Kč. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek, se kterými se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně, když vycházela z karty zákazníka, v rámci které žalovaný dne 21. 6. 2019 uvedl, že má měsíční příjem ve výši 22 356 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou odhadem ve výši 5 436 Kč a toto doložil pracovní smlouvou, výplatními páskami za 3 měsíce a nájemní smlouvou. Žalovaný od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně na dlužnou částku ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu, oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 a podacího lístku z 24. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] se všemi právy a povinnosti na žalobkyni a tomuto bylo postoupení oznámeno dopisem z 30. 1. 2022 odeslaným doporučeně dne 24. 2. 2022, ve kterém současně vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení. 4. Ze smlouvy o zápůjčce - [anonymizována tři slova] [číslo] z 24. 6. 2019 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato byla dne 24. 6. 2019 uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizováno], (právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit 63 079 Kč (tj. jistinu a úrok ve výši 8 577 Kč, poplatek za zpracování a administrativní činnost 11 791 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 7 711 Kč) v 18 měsíčních splátkách (1. – 17. splátka ve výši 3 505 Kč a poslední splátka ve výši 3 494 Kč). Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně Smlouvy. Podle smluvních podmínek výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 29 %. Ve smluvních ujednáních byla sjednána také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky maximálně do zákonem stanovené výše smluvní pokuty. 5. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 21. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný sdělil v den sepsání právní předchůdkyni žalobkyně, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, má pravidelný měsíční příjem 22 356 Kč a odhadl měsíční výdaje na 5 436 Kč. Příjmovou stránku měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy z 1. 11. 2018. 6. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný k tomuto datu uhradila 4 500 Kč. 7. Z výzvy k plnění z 12. 5. 2022 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy do 27. 5. 2022, tato mu byla odeslána doporučeně dne 12. 5. 2022. 8. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně předala dne 24. 6. 2019 žalovanému částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 63 079 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] postoupena z původního věřitele na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce v hotovosti dle ust. § 2390 o. z., dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 35 000 Kč při uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatkem v celkové výši 63 079 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč (a poslední ve výši 3 494 Kč). V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku 4 500 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již původnímu věřiteli či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o zápůjčce posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalovaného na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou kartu zákazníka, nedoložila tvrzený příjem, který je uveden v kartě zákazníka (pracovní smlouvu, výplatní pásky), odhadované výdaje, ani netvrdila ani nedoložila, že žalovaného prověřovala ve veřejně dostupných databázích. Vyplněná karta zákazníka – žádost o úvěr bez přiložených listin, není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatel zápůjčky/úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (nikoliv pouze relativní, jak tvrdí žalobkyně – blíže viz Rozsudek soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 35 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 4 500 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 30 500 (35 000 Kč – 4 500 Kč) dle § 2991 a násl. o. z. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z., rovněž úrok z prodlení z částky 30 500 Kč, a to ode dne 11. 3. 2022 do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 10 % ročně tj. ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne 11. 3. 2022 do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně, až ve chvíli kdy žalovanému byl doručen dopis oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla i výzva k zaplacení ze dne 30. 1. 2022. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 33 000 Kč za dobu předcházející datu 11. 3. 2022, kdy žalovaný neb