109 C 104/2023-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána částku 13 042 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částku ve výši 4 751 Kč, úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 232 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, tato se zavázala splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 820 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala solventnost žalované. Žalovaná však z dluhu ničeho neuhradila. Žalobkyni v důsledku neplnění závazku ze strany žalované vzniklo právo na úhradu smluvních pokut, a to ve výši 249 Kč za neuhrazení první splátky, kdy se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Dále je povinna žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 400 Kč, kdy se účastníci dohodli, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 200 kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, jedná se o splátky č. 1 a 2. Pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky o délce 65 dnů, má žalobkyně právo smlouvu zesplatnit. Účastníci se dohodli ve smlouvě, že po zesplatnění úvěru, pokud nezaplatí žalovaná novou jistinu úvěru, má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky z jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně má tak nárok na úhradu jistiny 10 000 Kč, dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 393,68 Kč, smluvní pokuty ve výši 249 Kč, pokuty ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 12 393,68 Kč za každý den prodlení žalované od 1. 11. 2020 k datu vyhotovení žaloby, tedy částky 4 751 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru ze dne 4. 2. 2020 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 39 360 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 820 Kč. 4. Z hodnocení klienta ze dne 4. 2. 2020 soud zjistil, že pravidelný příjem žalované má činit částku 10 000 Kč rodičovská, její výdaje činí 3 410 Kč životní minimum, 1 000 Kč nájemné a inkaso a 3 500 Kč na děti v domácnosti. Žalovaná uvedla, že je vdaná, s manželem nežije ve společné domácnosti, má základní vzdělání, bydlí u rodičů. Bylo vyhodnoceno, že její volné měsíční finanční prostředky činí 1 090 Kč. Z oznámení o změně výše dávek státní sociální podpory ze dne 25. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek, který byl zvýšen z částky 7 600 Kč na 10 000 Kč od 1. 1. 2020. Příspěvek na bydlení byl zvýšen z částky 5 711 Kč na 7 580 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020. Z výpisu záznamu z registru SOLUS ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že na jméno žalované nejsou vedeny žádné dlužné částky po splatnosti. 5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto své tvrzení prokazovala listinou smlouvou o úvěru ze dne 4. 2. 2020, na základě které žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované ve smyslu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně prokazovala prověřování solventnosti zákaznickou kartou, kterou si vyhotovila, když u výdajů, které má žalovaná mít, vychází z částky 3 410 Kč jako životního minima. Nejedná se však o částku, kterou fakticky žalovaná vynakládá na hrazení svých životních nákladů. Při prověřování solventnosti je nutno zjistit, jaké skutečné výdaje budoucí dlužník má. Toto je nutno porovnat s příjmy, kdy v hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaná má příjem 10 000 Kč z rodičovské. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory bylo zjištěno, že žalovaná kromě této částky má taky příspěvek na bydlení, ale pořád se jedná o dávky státní sociální podpory, kdy žalované stát přispívá i na bydlení, jelikož tato není schopna si zajistit dostatek finančních prostředků, aby sama své životní náklady hradila. Navíc pokud by žalobkyně nahlédla do seznamu vedených exekucí, zjistila by, že proti žalované jsou vedena exekuční řízení, kdy jen u zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalované popř. žalované a jejímu manželovi, je vedeno několik exekučních řízení předtím, než žalovaná uzavírala smlouvu s žalobkyní. Jedná se např. o spisy sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Žalobkyně tak nahlédnutím do exekučního rejstříku by zjistila, že žalovaná je v pozici povinného ve více řízeních, kdy si dlouhodobě neplní své závazky. Pokud by tak žalobkyně učinila, musela by dojít k závěru, že žalované úvěr poskytnout nelze. S ohledem na shora uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč, tato z dlužné částky ničeho neuhradila, proto soud zavázal žalovanou k úhradě této částky. Splatnost dluhu byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 3. 2023 byla dle podacího archu dána k poštovní přepravě stejného dne. Dne 28. 3. 2023 je tak žalovaná v prodlení. Úroky z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když bylo vycházeno z žalobního petitu a soud nemůže překročit žalobní návrh. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem, když procesní úspěch žalované je ve větší míře, než procesní úspěch žalobkyně. K jistině je nutno příhlížet i k příslušenství, když pokud by byly kapitalizovány úroky ve výši 95,95 % z částky 10 000 Kč za dobu od 20. 5. 2022 do 30. 6. 2023 (do data rozhodnutí soudu), částka by činila 29 889 Kč.