109 C 75/2023-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 16 767 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 150,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 299,3 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 698,32 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úrok 29 % ročně z částky 9 698,32 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 28. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 16 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit částku 2 862 Kč úrok, 6 388 Kč poplatek za administrativní činnost a 4 717 Kč poplatek za komfortní splácení. Částka měla být zaplacena v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 13 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 6 299,30 Kč je vypočten jako úrok ve výši 29 % ročně z částky 9 698,32 Kč od 23. 11. 2019 do 28. 1. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 150,82 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 698,32 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 9. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kdy žalovanému bylo poskytnuto 16 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit s touto částkou 2 862 Kč úrok, 6 388 Kč poplatek za administrativní činnost a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 4 717 Kč, celkem mělo být uhrazeno 29 960 Kč v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, poslední splátka měla činit 467 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne 28. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, žije s rodiči, je vlastníkem auta, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako zedník, jeho příjem činí 13 548 Kč a další příjmy domácnosti činí 14 500 Kč. Externí splátky zápůjček činí 2 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek pak soud zjistil, že pod číslem 2085 byla postoupena pohledávka za žalovaným. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, jež uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník dle ustanovení § 1879 o. z. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. K prokázání tvrzení předložila listinu ze dne 28. 9. 2018 nazvanou smlouva o zápůjčce. Jedná se o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. byla řádně prověřována solventnost žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že solventnost žalovaného prověřována byla, k prokázání tvrzení navrhla pouze zákaznickou kartu. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je nutno konkrétně tvrdit, jakými způsoby právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného tak aby sama aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovala a prověřovala. Dále, aby k prokázání tvrzení navrhla důkazy. S ohledem, že toto tvrzeno ani prokázáno nebylo, je tak smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 16 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 13 200 Kč, když fakticky uhrazenou částku soud odečte ze zapůjčených peněz, zavázal tak žalovaného k vydání částky 2 800 Kč. Pokud jde o splatnost dlužné částky, nelze vycházet z žádných ujednání smlouvy, která je neplatná. Soud tak postupoval ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 24. 2. 2022. Dne 7. 3. 2022 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je úrok z prodlení k datu prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně se však domáhala úroků z prodlení ve výši 10 % ročně a jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, byl úrok z prodlení přiznán v této výši. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.