110 C 254/2022-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] (čl. 15-17 spisu), po změně připuštěné usnesením soudu ze dne 3. 11. 2022 čj. [číslo jednací] domáhala zaplacení částky 21 436,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 085,66 Kč od [datum] do [datum], úroku 23,76 % ročně z částky 21 436,19 Kč od [datum] do [datum], úroku 11,75 % ročně z částky 21 436,19 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 21 436,19 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %. Skutkově tvrdila, že předmětnou pohledávku nabyla od [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO], dále jen„ předchůdkyně“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dále skutkově tvrdila, že žalovaná dne [datum] podala u předchůdkyně žádost o revolvingový úvěr [číslo] ve které uvedla údaje o své osobě a zaměstnání, včetně příjmů a výdajů, které prohlásila za úplné a pravdivé. Na základě žádosti žalované předchůdkyně této vyhověla a akceptace jí byla doručena spolu se základními informacemi o úvěru a jeho splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Předchůdkyně následně na účet zprostředkovatele úvěru [anonymizováno] CZ A.S., [IČO], zaslala dne [datum] částku ve výši 6 082 Kč za účelem úhrady prodejní ceny zboží a žalované byla poskytnuta karta s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Z karty bylo v červenci 2021 vyčerpáno celkem 13 900 Kč s tím, že předpis splátky od srpna 2021 byl stanoven na 1 000 Kč. [příjmení] specifického čerpání ve výši 6 082 Kč měla být předchůdkyni vrácena měsíčními splátkami ve výši po 168 Kč splatnými vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná uhradila 1 008 Kč (ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] po 168 Kč, a dne [datum] částku 336 Kč). Pokud jde o čerpání z revolvingového účtu, vyčerpala 14 200 Kč (dne [datum] vyčerpala 5 000 Kč a 3 000 Kč, dne [datum] vyčerpala 1 000 Kč a 4 000 Kč, dne [datum] vyčerpala 900 Kč a [datum] vyčerpala 300 Kč). Splátky řádně nehradila, a proto se žalobkyně domáhá úhrady 21 436,19 Kč, kdy se jedná o částku specifického čerpání 6 082 Kč a čerpání revolvingového účtu ve výši 14 200 Kč, a dále úhrady úroků, poplatků za odeslání upomínek, poplatků za náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, poplatků za rezervaci úvěrových zdrojů a úhrady smluvních pokut. Dlužnou částku neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy z [datum], která jí byla odeslána téhož dne. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného a omluveného právního zástupce žalobkyně a v nepřítomnosti řádně předvolané žalované dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum] (čl. 31-32 spisu), z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] (čl. 33-35 spisu) a z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že na základě rámcové smlouvy byl upraven smluvní vztah mezi žalovanou a předchůdkyní s odkazem na bližší specifikaci v produktové smlouvě s tím, že touto produktovou smlouvou k uvedené rámcové smlouvě je smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky hradit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky měla nastat v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. RPSN byla stanovena na 35,58 % a roční úroková sazba na 23,76 %. Poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů byl dojednán na 50 Kč a úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Zprostředkovateli úvěru [právnická osoba] A.S. byla z úvěrového účtu za účelem úhrady prodejní ceny zboží poskytnuta částka specifického čerpání ve výši 6 082 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit po 168 Kč měsíčně vždy k 17. dni v měsíci. 4. Z výpisu z úvěrového účtu a z přehledu čerpání (čl. 18 a 38 spisu) vzal soud za prokázáno, že žalovaná vyčerpala celkem 14 200 Kč (dne [datum] vyčerpala 5 000 Kč a 3 000 Kč, dne [datum] vyčerpala 1 000 Kč a 4 000 Kč, dne [datum] vyčerpala 900 Kč a [datum] vyčerpala 300 Kč) a v rámci specifického čerpání částky 6 082 Kč uhradila 1 008 Kč (ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] po 168 Kč, a dne [datum] částku 336 Kč). 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě žádosti žalované o revolvingový úvěr [číslo] na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v měsíci, přičemž splatnost první splátky měla nastat v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaná vyčerpala 14 200 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že na účet zprostředkovatele úvěru [anonymizováno] CZ A.S, [IČO] byla zaslána v rámci specifického čerpání za účelem úhrady prodejní ceny zboží částka 6 082 Kč. Žalovaná uhradila 1 008 Kč. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 14 200 Kč a tuto částku se zavázala vrátit formou sjednaných měsíčních splátek, a dále v rámci specifického čerpání za účelem úhrady prodejní ceny zboží byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru částku 6 082 Kč. Žalovaná uhradila 1 008 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že žádost žalované o poskytnutí úvěru byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi předchůdkyně a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Předchůdkyně porovnávala příjem a výdaje žalované, které odhadla na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla předchůdkyní zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla údaje o své osobě a zaměstnání, včetně příjmů a výdajů. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti nenavrhla žalobkyně žádné důkazy. 8. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zejména v otázce výdajů žalované nevynaložila právní předchůdkyně žalobkyně dostatečnou péči při posouzení, když vycházela pouze z historických dat z Českého statistického úřadu. Soudu byla předložena žádost žalované o úvěr, avšak nikoliv listiny prokazující zejména její tvrzené příjmy. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za s