112 C 36/2023-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 27 727,73 Kč s příslušenstvím a dále částky 10 481,08 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] dle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 31 000 Kč. Tuto měl žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 26 624 Kč přestavující smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných měsíčních splátkách po 4 116 Kč. Žalovaný uhradil pouze 6 560,99 Kč Smlouva byla uzavřena poté, co byla prověřena úvěruschopnost žalovaného dle údajů uváděných v žádosti o úvěr ohledně jeho finanční situace s tím, že žalovaný současně předložil doklady k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Protože úvěr nesplácel, vzniklo věřiteli i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Závazek ze smlouvy byl žalobkyni postoupen původním věřitelem dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně uplatňuje v tomto řízení úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 727,73 Kč, úhradu smluvní pokuty ve výši 10 481,08 Kč z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 27 727,73 Kč za dobu od [datum] do [datum], dále požaduje úhradu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 381,42 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 13 457,90 Kč a dále úhradu nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 552,28 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 4 943,72 Kč. Kromě toho se domáhá úhrady smluvního úroku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 307,29 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 440,80 Kč za dobu od [datum] do [datum], včetně nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč a dále úroku z prodlení z dlužné nesplacené jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo zjištěno, že v ní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, které se žalovaný zavázal věřitel vrátit spolu s úrokem ve výši 2 984Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 15 190 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 870 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 5 580 Kč, celkem mělo být uhrazeno 57 624 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 116 Kč. Současně bylo ujednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od věřitele převzal v místě jejího bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, což stvrdil svým podpisem na smlouvě. Součástí smlouvy je i předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní parametry úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut dle jeho žádosti o úvěr sepsané dne [datum], v níž žalovaný požádal o úvěr ve výši 31 000 Kč a uvedl, že je zaměstnaný a jeho příjem činí 15 640 Kč. Výdaje žalovaného činí celkem 9 860 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení a energie a 6 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované děti, bydlí v nájmu. Při sepisu žádosti měl žalovaný doložit pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele. 4. Pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a o této skutečnosti informoval původní věřitel žalovaného oznámením ze dne [datum] zaslaným doporučeně dne [datum], v němž byl žalovaný vyzván k úhradě částky 77 914,58 Kč s příslušenstvím novému věřiteli, kterým je žalobkyně do 10 dnů po obdržení dopisu (zjištěno ze smluv o postoupení, oznámení o postoupení a poštovního podacího archu). 5. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzýván předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla zaslána doporučeně dne [datum], s termínem splnění do [datum] (zjištěno z výzvy a poštovního podacího archu). 6. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal částku 31 000 Kč vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 57 624 Kč ve 14 měsíčních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil 6 560,99 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. 7. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno a do karty zákazníka zaznamenáno, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 15 640 Kč, k tomuto zjištění však žalobkyně nepředložila žádný důkaz, byť měl žalovaný při sepisu žádosti předložit potvrzení zaměstnavatele. K výdajům uváděným v žádosti o úvěr žalovaný nepředkládal žádné doklady osvědčující výši nákladů, zejména na bydlení či jeho další životní potřeby. Tyto listiny jsou bezpochyby běžně dostupné a bylo v možnostech žalovaného je zástupci věřitele předložit. Ověření výdajů takovýmto způsobem nepřekračuje rámec běžného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 8. K soudnímu jednání se žalobkyně nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. 9. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž k této neplatnosti soud dle § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 31 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění ve výši 6 560,99 Kč, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytl. Žalobě bylo proto vyhověno pouze co do částky 24 439,01 Kč. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky, a to ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván oznámením o postoupení pohledávky s termínem splnění do 10 dnů od doručení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno s využitím provozovatele poštovních služeb, soud proto vycházel z domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum] a splatnost dlužné částky nastala dne [datum]. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., měla nárok na úrok vyšší, avšak soud její návrh překročit nemohl. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z přiznané částky za dobu předcházející datu [datum] soud zamítl, neboť v tomto období nebyl žalovaný s její úhradou v prodlení. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně představující úroky, popl