112 C 60/2023-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 4 397,75 Kč s úrokem 15 % ročně z částky 3 840 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla prostřednictvím webových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum], dle které žalobkyně jako věřitel poskytla žalovanému jako dlužníkovi úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s náklady spojenými s úvěrem ve výši 840 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný prostřednictvím stránky [webová adresa] registroval a požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Při registraci uvedl své osobní údaje a odesláním žádosti o poskytnutí úvěru potvrdil, že souhlasí se smlouvou, jakož i se všeobecnými podmínkami poskytnutí úvěru. Žalovaný však svůj závazek nesplnil. Žalobkyně požaduje také úhradu částky 57,75 Kč za náklady spojené s odesláním upomínky (za tři upomínky po 19,25 Kč) a smluvní pokutu ujednanou ve smlouvě za prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně, a to z částky 3 840 Kč od [datum] do [datum] ve výši 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru [číslo] která měla být uzavřena dne [datum] mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem s tím, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový úvěr ve výši 3 000 Kč bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě a žalovaný jako věřitel se měl zavázat vrátit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč do [datum] Součástí smlouvy je i ujednání o smluvní pokutě při prodlení se splátkou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a rovněž povinnost hradit náklady vzniklé v souvislosti s uplatněním práva ze smlouvy. U věřitele i spotřebitele je uvedeno, že smlouvu podepsali elektronicky, je zde uvedeno datum [datum] a čas 16:10. [příjmení] způsobem je uveden podpis u všeobecných podmínek poskytnutí úvěru, které obsahují bližší specifikaci práv a povinností ze smluv o úvěru, včetně způsobu uzavírání smlouvy. Žalobkyně dne [datum] zaslala na email [email] upomínku k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 3 840 Kč s tím, že obdobný email měl být zaslán žalovanému na stejnou emailovou adresu dne [datum] a [datum]. Dne [datum] žalobkyně vyhotovila pro žalovaného předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, nebylo však prokázáno její odeslání žalovanému. 4. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud se ztotožňuje s tím, že písemná forma právního úkonu je zachována i za situace, kdy projev vůle je zachycen v písemném textu, přičemž forma nosiče či média tohoto textu není rozhodná. Text může být napsán vlastní rukou jednajícího, rukou jiné osoby, strojem, tiskem a s ohledem na využití moderních metod také telegraficky, dálnopisem či elektronickými prostředky, SMS, emailem, apod., a to za splnění podmínky, že umožní zachytit obsah právního úkonu, jakož i určit osobu, která právní úkon učinila. Dle ust. § 561 odst. 1 o. z. pro požadavek podpisu jednající osobou platí, že podpis může být nahrazen také mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, tedy je možné právní jednání učiněné elektronickými prostředky také elektronicky podepsat. V daném případě je však zcela zapotřebí, aby bylo jednoznačně identifikováno, jaká osoba podpis tímto způsobem učinila, což v daném případě žalobkyně neprokázala, jak je uvedeno níže. 5. Listina označená jako Smlouva o úvěru sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, a specifikaci smluvených práv a povinností, avšak dle názoru soudu nelze učinit závěr, že by smlouva byla s žalovaným skutečně sjednána. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem mělo dojít k uzavření smlouvy, tedy že se žalovaný nejprve zaregistroval na její webové stránky a odesláním žádosti o poskytnutí úvěru odsouhlasil uvedenou smlouvu, avšak k tomuto tvrzení a ke skutečnosti nenavrhla a nepředložila jediný důkaz. Nebylo tedy prokázáno uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. 6. Za této situace se soud zabýval tím, zda není možno žalovanou částku přiznat žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že ani z tohoto právního důvodu není možno žalobě vyhovět. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by částka ve výši 3 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta. Žalobkyně netvrdila, jakým způsobem měl být úvěr žalovanému poskytnut, dle předložené smlouvy měl být poskytnut na bankovní účet. Žádný důkaz o poskytnutí úvěru žalovanému však neoznačila ani nepředložila. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem náležitě poučena o potřebě navržení dalších důkazů ohledně vzniku smluvního vztahu, popř. skutečnosti, že žalovaná částka byla skutečně žalovanému poskytnuta. Toto poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje zásadně u jednání. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence smluvního vztahu mezi žalobkyně a žalovaným, ani případný závazek z mimosmluvní odpovědnosti žalovaného (např. z titulu vydání bezdůvodného obohacení) soud žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl, aniž by se zabýval opodstatněností dalších v žalobě uplatněných nároků (na poplatky, smluvní pokutu včetně vymáhacích nákladů). 7. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly.