113 C 226/2023-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 607,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit formou 24 měsíčních splátek po 287,12 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně a včas a žalobkyně k [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 5 767,19 Kč. Dále žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit formou 96 měsíčních splátek po 2 456,53 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně a včas a žalobkyně k [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 11 287,48 Kč. Pohledávky byly ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný od postoupení pohledávek do podání žaloby nezaplatila na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba], a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit formou 24 měsíčních splátek po 287,12 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného, který smlouvu podepsal pomocí [příjmení] kódu. Tyto informace jsou v souladu s údaji uvedenými ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru. 5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 19 000 Kč, žil v pronajatém domě či bytě. 6. Z výpisů z úvěrového účtu za červen 2019 až duben 2022 vyplývá, že na tento účet byl dne [datum] načerpán úvěr ve výši 5 000 Kč a k [datum] zde byl konečný zůstatek ve výši 1 123,42 Kč. Žalovaný uhradil řádné splátky v celkové výši 5 767,19 Kč. Totéž vyplývá z dokumentu označeného jako platební historie. 7. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] se podává, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 500 000 Kč. 8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba], a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit formou 96 měsíčních splátek po 2 456,53 Kč Smlouva byla žalovaným podepsána osobně na pobočce právní předchůdkyně žalobkyně. 9. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] vyplývá, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 14 518 Kč, žil v pronajatém domě či bytě s družkou. Žalovaný splácel právní předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 261,12 Kč a jiným subjektům měsíčně částku 1 750 Kč. 10. Z výpisů z úvěrového účtu za říjen 2020 až duben 2022 vyplývá, že na tento účet byl dne [datum] načerpán úvěr ve výši 100 000 Kč a k [datum] zde byl konečný zůstatek ve výši 98 614,13 Kč. Žalovaný uhradil řádné splátky v celkové výši 11 287,48 Kč. Totéž vyplývá z dokumentu označeného jako platební historie. 11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] se podává, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl ke dni [datum] zesplatněn. 12. Z vyčíslení pohledávky ze dne [datum] se podává, že žalovaný z úvěru ve výši 5 000 Kč dlužil ke dni [datum] celkem 1 332,58 Kč. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Z potvrzení ze dne [datum] se podává, že žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila úplatu. 14. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalovanému dne [datum], postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni. 15. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě částky 162 524,25 Kč, a to do [datum]. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly sjednány smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě první smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit formou 24 měsíčních splátek po 287,12 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 5 767,19 Kč. Na základě druhé smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit formou 96 měsíčních splátek po 2 456,53 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 11 287,48 Kč Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 19 000 Kč a poté 14 518 Kč. U první smlouvy nebyly uvedeny žádné výdaje, u druhé pak výdaje na předchozí úvěry ve výši 261,12 Kč a 1 750 Kč. Žalovaný uvedl, že žije v pronajatém bytě a podílí se na náklady na bydlení ve výši nejdříve 100 % a poté 48,39 %. Z žalobkyní předložených důkazů však není patrné, jaké byly žalovaného náklady na bydlení a jaké byly jeho další výdaje. Dále nepředložila žádné důkazy ohledně příjmů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním zejména výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko se sociodemografickými údaji, které nic nevypovídají o skutečných výdajích žalovaného, a to navíc za situace, kdy sám žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o. z., a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno podáním ze dne [datum]. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla. 17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatně, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů. Žalovaný na částku 5 000 Kč