113 C 233/2023-28 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 811 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 9 300 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit jednorázově ke dni [datum], a to včetně poplatku ve výši 2 116 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v částce 9 300 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 11 416 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 2 116 Kč. Splatnost byla stanovena na [datum] Smlouva je podepsána zástupci žalobkyně a u podpisu žalovaného je uveden číselný kód [číslo]. 5. Z potvrzení o přijaté platbě se podává, že na účet žalobkyně byla dne [datum] poukázána částka 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného. 6. Dle výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne [datum] byla dne [datum] poukázána částka ve výši 9 300 Kč na účet č. [bankovní účet]. 7. [právnická osoba], ze dne [datum], vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 9 300 Kč. 8. Dle výplatních listin měl žalovaný za listopad 2011 čistou mzdu ve výši 17 959 Kč a za leden 2022 ve výši 19 283 Kč. 9. Dle výpisu z centrální evidence exekucí neměl žalovaný žádnou exekuci. 10. Žalobkyně vyhotovila ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] upomínky, ve kterých vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky. O odeslání upomínek žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz. 11. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 18 398 Kč, a to do 3 dnů. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako věřitel zavázala, že žalovanému jako dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 9 300 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 116 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet v plném rozsahu a žalovaný neuhradila ničeho. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dvě výplatní pásky žalovaného a výpis z centrální evidence exekucí. Dle názoru soudu nebyla prověřena především pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 9 300 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne [datum] má tedy soud za doručenou žalovanému dne [datum]. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do [datum], přísluší žalobkyni úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalovaného z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (50,7 % a 49, 3 %). 15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.