113 C 260/2023-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], které měla žalovaná splatit jednorázově ke dni [datum], a to včetně poplatku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila 4 814 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 23 000 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 3 000 Kč. Splatnost byla stanovena na [datum] Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení zápůjčky a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód [číslo]. 5. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 20 000 Kč pod [variabilní symbol]. 6. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 20 000 Kč. 7. Žalobkyně vyhotovila ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] upomínky, o jejichž odeslání nepředložila žádný důkaz. 8. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 30 658 Kč, a to do 3 dnů. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako věřitel zavázala, že žalované jako dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 000 Kč. Zápůjčka byla žalované poskytnuta na její bankovní účet v plném rozsahu a žalovaná uhradila 4 814 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. 10. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 20 000 Kč již uhradila 4 814 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 15 186 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne [datum] má tedy soud za doručenou žalované dne [datum]. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do [datum], přísluší žalobkyni úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalované z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (48 % a 52 %). 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.