113 C 426/2023-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 966 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo]. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], které měla žalovaná splatit jednorázově ke dni [datum], a to včetně poplatku ve výši 1 840 Kč. Žalovaná následně využila možnosti navýšení úvěru na částku 21 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Tuto částku měla žalovaná splatit jednorázově ke dni [datum], a to včetně poplatku ve výši 4 622 Kč. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] prodloužila žalobkyně žalované splatnost úvěrové smlouvy do [datum]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 9 840 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 1 840 Kč. Splatnost byla stanovena na [datum]. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč (navýšení původní smlouvy o 13 000 Kč), a to na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 25 622 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 4 622 Kč. Splatnost byla stanovena na [datum]. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy prodloužila splatnost původní smlouvy o úvěru do [datum]. 5. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně se podává, že žalovaná provedla dne [datum] ověřovací platbu ve výši 0,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně zaslala ve prospěch účtu č. [bankovní účet] nejdříve dne [datum] částku 8 000 Kč a poté dne [datum] částku 13 000 Kč. 6. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 8 000 Kč a dne [datum] částka 13 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. 8. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. 9. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 32 895 Kč, a to do 3 dnů. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 21 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. 11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaná na částku 21 000 Kč neuhradila ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne [datum] má tedy soud za doručenou žalované dne [datum]. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do [datum], přísluší žalobkyni úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na zbývající částku vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaná je k jejich náhradě povinna žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 52,2 % (žalobkyně byla úspěšná co do 76,1 % a neúspěšná co do 23,9 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 491 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 039 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 900 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je sazba za jeden úkon právní služby 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 252 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH. 13. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52,2 % z částky 2 491 Kč, tedy ve výši 1 300,30 Kč. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu více žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. 15. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.