116 C 1/2023-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení shora vedené částky. Žalobkyně je oprávněným poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 ZoSÚ, a je vedený v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném [anonymizována tři slova]. Dlužníkovi poskytli dne [datum] na jeho žádost ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč splatný původně dne [datum]. Dlužník využil svého práva prodloužit splatnost v souladu s článkem 5.3 Smlouvy, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala dne [datum]. Před poskytnutím úvěru posoudili dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to následovně: od dlužníka si vyžádali potvrzení o jeho příjmech formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Dlužníkovi výdaje získali jeho čestným prohlášením. V případě, že tyto byly nižší, než jsou částky životního minima stanovené zákonem č. 110/2006 Sb., a nákladů na bydlení stanovené s přihlédnutím ke statistickým údajům Ministerstva práce a sociálních věcí, bylo z důvodu vyšší míry jistoty počítáno s náklady stanovenými na základě životního minima a statistických nákladů zveřejňovaných ČSÚ. Na základě porovnání příjmů dlužníka a sumy nákladů dospěli k výpočtu, že dlužníkovi zbydou volné prostředky pro úhradu našeho úvěru. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků ze strany dlužníka provedli lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru dlužníků [právnická osoba] (do jiných registrů nemá naše společnost přístup) - to vše s negativním výsledkem, tedy s 0 záznamů. Také vzali v úvahu fakt, že žalovaný s žalobkyní uzavřel v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Dále byl proveden propočet volných prostředků dlužníka ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr (např. ztráta zaměstnání, záporná amortizace úrokových sazeb apod.), a to s kladným výsledkem. Totožnost dlužníka ověřili pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou dlužník zaslal ze svého bankovního účtu (potvrzení o platbě je přílohou tohoto návrhu) a z kopie jeho občanského průkazu, která tvoří rovněž přílohu tohoto návrhu. Po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť Internet žalovaného vyzvali, ať pošle registrační a ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu spolu s vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný s žalobkyní uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Ověřovací poplatek požadovali před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu. Touto platbou dle n podmínek žalobkyně žalovaný potvrdil svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP, a zájem k uzavření smlouvy. Do dnešního dne ničeho neuhradil. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. dlužníkovi doporučeně odeslali upomínku k úhradě (upomínky jsou přílohou tohoto návrhu). S těmito upomínkami vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci apod. Za tyto byla dle smlouvy naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené paušální částkou ve výši 450 Kč. Dále byli nuceni předat pohledávku k inkasnímu řízení a za toto jsme dlužníkovi naúčtovali dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. [příjmení] představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu. Žádné z těchto nákladů by nevznikly, kdyby dlužník jednak předně dodržel podmínky smlouvy, případně dlužnou částku uhradil po několikanásobném (opakovaném) upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů - všechny tyto činnosti byly uskutečněni ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům jsme byli přinuceni v důsledku nečinnosti dlužníka. Dlužník svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy dlužníkem vznikly náklady navíc, které jsme museli vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti ze strany dlužníka a nyní je tedy požadujeme po dlužníkovi zpět. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3., a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 1 200 Kč. Celková výše smluvní pokuty ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru je tak 2 400 Kč, což činí 30 % jistiny, čímž bylo vyhověno dikci §121 ZoSÚ. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 8 544 Kč. 2. Žalovaný učinil nesporným, že částku 8 000 Kč od žalobkyně obdržel, rád by splatil dluh, a to ve splátkách po 2 000 Kč, když sice dosahuje vyššího příjmu, avšak ze svého příjmu hradí náklady na bydlení 15 000 Kč měsíčně, další půjčky ve výši 20 000 Kč měsíčně, nyní mu byla provedena srážka ve výši 39 000 Kč, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost dceři, která studuje. Rád by dluh splatil, avšak není schopen uhradit dluh najednou, neboť by se mohl dostat ještě do tíživější situace. Je s podivem, že mu žalobkyně úvěr poskytla a nezajímala se o jeho solventnost, když v době poskytování úvěru měl už řadu dluhů. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 4. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru obsahující elektronický podpis žalovaného, přičemž žalovaný učinil nesporným, že úvěr ve výši 8 000 Kč obdržel. Samotná smlouva ani předsmluvní informaci ze dne [datum] neobsahují bližší informace o majetkových poměrech žalovaného, o jeho příjmech či výdajích. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, přičemž se zavázal poskytnutý úvěr splatit s úrokem ve výši 39 % ročně, dále pak uhradit poplatek ve výši 1 984 Kč a peníze vrátit do 30 dnů. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, a to dne [datum] a dne [datum]. 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve lhůtě 30 dnů. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala a o dlužnících si vyžádala potvrzení o jeho příjmech, výplatní pásky, výpis z bankovního účtu, čestné prohlášení a příjmy porovnala se statistickými údaji Ministerstva práce a sociálních věcí, tato svá tvrzení v řízení neprokázala. Rovněž žalobkyně neprokázala, že by osobu žalovaného lustrovala v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru dlužníků. K jednání nařízenému soudem se žalobkyně nedostavila a svou neúčastí se zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. V tomto směru žalobkyně neunesla břemeno důkazní. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jakou neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a to ve výši 8 000 Kč, když žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Současně soud umožnil žalovanému dluh splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, když žalovaný má značně vysoké další závazky a je i v zájmu žalobce, aby dluh byl splněn, přičemž doba plnění nebude delší než 4 měsíce. 6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.