117 C 323/2022-18 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] a doplněnou dne [datum] domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalované, a to počínaje dnem [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná v červnu 2022 ukončila studium oboru cukrářka na střední škole v [obec] [část obce] výučním listem a nyní je na úřadu práce. 2. Soudu je z úřední činnosti známo, že naposledy bylo o výživném žalované rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2005 č. j. [spisová značka], [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne [datum], kdy tímto rozsudkem byla tehdy nezletilá žalovaná svěřena do péče matky a žalobce jako její otec byl zavázán hradit výživné pro žalovanou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Tento rozsudkem byl následně rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2006 č. j. [číslo jednací] [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne [datum], ponechán v platnosti. 3. Jelikož povaha věci, tedy plnění za poskytnuté služby třetích osob, vyžadovala, aby pro účely přípravy jednání bylo soudu k dispozici stanovisko žalované, uložil soud žalované usnesením ze dne [datum], v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřila, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení a sdělila, zda nárok uplatněný žalobou zcela uznává. V případě, že nárok žalobce neuznává, aby vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná poučena o následcích nesplnění výzvy, tedy o tom, že jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu podle tohoto usnesení včas nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud zato, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Usnesení bylo žalované doručeno dne [datum], takže lhůta k podání písemného vyjádření ve věci, počítaná dle ust. § 57 o. s. ř., uplynula žalované dne [datum]. Žalovaná se však bez vážného důvodu do tohoto dne kvalifikovaně nevyjádřila, ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. V předmětné věci má soud dle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná nárok, který byl proti ní uplatňován, uznala v celém rozsahu, rozhodl tedy rozsudkem pro uznání, aniž by ve věci nařizoval jednání, a žalobě vyhověl. Nárok žalobce soud posoudil podle § 910 a § 911 o. z. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení po žalované nepožadoval.