130 C 94/2023-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 8. 12. 2021, ve znění dodatků postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 20. 4. 2022, ve znění ze dne 27. 4. 2022, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž byl zaslán na účet, z něhož žalovaný uskutečnil verifikační platbu. Úvěr spolu s příslušenstvím, celkem částku ve výši 24 408 Kč, se žalovaný zavázal vrátit do 21. 5. 2022. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 20 000 Kč a na úroku 4 408 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 20 000 Kč za dobu od 22. 5. 2022 do 7. 11. 2022, kterou vypočetla do částky 3 380 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 23. 5. 2022 do 8. 11. 2022 v kapitalizované výši 1 088,08 Kč a od 10. 11. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 23. 5. 2023, ač řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 12 000 Kč, jenž byl vyplacen žalovanému dne 21. 4. 2022 na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 12 000 Kč do 30 dnů. Úrok byl sjednán ve výši 2 760 Kč. V dodatku ke smlouvě ze dne 27. 4. 2022 byl úvěr navýšen na 20 000 Kč s úrokem ve výši 4 408 Kč a se splatností 30 dnů. Téhož dne byla na stejný účet žalovaného zaslána částka ve výši 8 000 Kč. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, společného prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022 uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo]. 5. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 13. 3. 2023 byla odeslána žalované výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím do 17. 3. 2023. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně a dne 12. 1. 2023 a dne 31. 1. 2023 byly uskutečněny cesty terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 7. 11. 2022 postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 20. 4. 2022, ve znění ze dne 27. 4. 2022 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 27. 5. 2022. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Žalovaný je proto povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 17. 3. 2023 na základě předžalobní výzvy. Ode dne 18. 3. 2023 je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 20 000 Kč. 8. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 9. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši požadované v žalobě, jíž je dle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán, a ve zbytku žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 900 Kč. Žalobkyně měla v řízení 67 % úspěch, neúspěšná byla z 33 %, přičemž soud pro účely posouzení procesní úspěšnosti vycházel jak z jistiny, tak z příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Přiznaná náhrada představuje 34 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 252 Kč a soudního poplatku ve výši 1 196 Kč (celkem 2 648 Kč).