16 C 111/2021-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 788,65 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 771,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 554,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 761,97 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 761,97 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 3. 5. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finance spolu s částkou 18 624 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 637 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 606 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 381 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč, a to nejpozději do 3. 11. 2018. 3. Poslední splátka žalovaným byla uhrazena dne 12. 5. 2018, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 21 089 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho. 4. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně. 5. Na výzvu soudu žalobce dne 24. 6. 2021 (č.l. 41-42) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). V tomto případě byla žalovanému výzva k vyjádření k žalobě doručena na adresu [adresa], Slovenská republika. 7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 8. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 9. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 3. 5. 2017 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce (viz smlouva č.l. 14-15). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 23 000 Kč spolu s částkou 18 624 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 637 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 606 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 381 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč, a to nejpozději do 3. 11. 2018 RPSN činila 129,25 %. 10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 17-22 spisu). O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 14. 2. 2020 (č.l. 23) uvědoměn. 11. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradil částku 21 089 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho. 12. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 12. 5. 2020 doporučeně (č.l. 25-27). 13. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného, k tomu však nedoložila žádné doklady. Nedoložila, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), ani nedoložila řádné zjišťování dalších závazků žalovaného (například exekuční řízení či vymáhání, atp.). Při posuzování vycházela pouze z údajů od žalovaného zaznamenaných v kartě zákazníka (č.l. 43). 14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 15. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 3. 5. 2017 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s částkou 18 624 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 637 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 606 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 381 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 313 Kč, a to nejpozději do 3. 11. 2018. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>20. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitele