16 C 140/2021-29 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 730 Kč od 4. 6. 2019 do zaplacení ve výši a náhradu nákladů ve výši 1 310 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 9. 4. 2018 smlouvu o úvěru na částku 51 330 Kč skládající se z půjčené částky 29 000 Kč a souhrnného poplatku 22 330 Kč (poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek). Celkovou částku měl žalovaný splácet v týdenních splátkách po 856 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil částku 18 600 Kč, která byla započtena dle smluvních podmínek. Splatnost pohledávky nastala ke dni 17. 9. 2018, kdy žalobce v žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatností smlouvy, tedy 3. 6. 2019. 3. Na výzvu soudu žalobce dne 21. 7. 2021 (č.l. 21) svou žalobu doplnil tak, že věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v evidenční kartě klienta, dále lustrací v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra a dálkových systémech společnosti [právnická osoba], lustrací v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 4. 8. 2021 tak, že vznesl námitku promlčení. Soud nařídil jednání na den 25. 10. 2021, ze kterého se žalobce omluvil, kdy v omluvě navrhl vyhovět žalobě v plném rozsahu. Žalovaný u jednání uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Když smlouvu uzavírali, nikdo se jej neptal, kolik vydělává, pouze se zajímali, jestli je zaměstnán. Nechtěli po něm vidět žádnou výplatní pásku, neptali se na jiné dluhy. Peníze obdržel v hotovosti v restauraci, reálně to bylo 26 000 Kč, odečetli asi nějaký poplatek. Úvěr si bral kvůli problémům vzniklým v souvislosti s pandemií Covid 19. Snažil se celou věc řešit, ale žalobkyně neměla zájem. V současné době je OSVČ v oblasti [anonymizováno] v [anonymizováno], ale nyní pracuje jako výpomoc ve [anonymizována dvě slova]. S ohledem na jeho sociální situaci požádal o odloženou dobu splatnosti alespoň o tři měsíce nebo stanovení splátkového kalendáře s částkou maximálně 3 000 Kč měsíčně. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 8. 4. 2018 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to na základě smlouvy o bezúčelovém úvěru (viz smlouva č.l. 7-9 a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 8). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 51 330 Kč (částka 29 000 Kč představující úvěr a částku 22 300 Kč představující souhrnný poplatek zahrnující úrok 10 150 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 380 Kč). Zápůjční úroková sazba činila 66 % p.a. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 855,50 Kč, a to počínaje sedmým dnem od podpisu smlouvy tedy 16. 4. 2018. Z evidenční karty klienta (č.l. 9) bylo zjištěno, že žalovaný byl při uzavírání smlouvy svobodný s vlastním bydlením a vozidlem. U společnosti už měl v minulosti půjčku, pracoval na plný pracovní úvazek na pracovní smlouvu s průměrným příjmem 25 000 Kč a odhadovanými výdaji 12 000 Kč. 7. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradil částku 18 600 Kč (viz informace o smlouvě č.l. 10-11). 8. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 3. 12. 2020 doporučeně (č.l. 12-13). 9. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalobkyně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila pouze zcela obecně, že byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného na základě tvrzení žalovaného, k tomu však nedoložila žádné doklady. Nedoložila, že by byl žalovaný lustrován v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), ani nedoložila řádné zjišťování dalších závazků žalovaného (například exekuční řízení či vymáhání, atp.). 10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 11. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 8. 4. 2018 v hotovosti bezúčelový úvěr ve výši 29 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru, kdy žalovaný se zavázal poskytnuté finance spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 300 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 855,50 Kč, a to počínaje dnem 16. 4. 2018. Žalovaný byl při uzavírání smlouvy svobodný s vlastním bydlením a vozidlem. U společnosti už měl v minulosti půjčku, pracuval na plný pracovní úvazek na pracovní smlouvu s průměrným příjmem 25 000 Kč a odhadovanými výdaji 12 000 Kč. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradil částku 18 600 Kč. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného odeslána doporučeně dne 3. 12. 2020. 12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/